Nejtvrdší migrační politiku, jakou Nizozemsko kdy zažilo, slibuje nová vláda čtyř politických stran v čele se stranou pro svobodu krajně pravicového proti evropského lídra Geerta Wilderse. Koalice vznikla po více než půl roce obtížného vyjednávání a jen za podmínky, že se Wilders nestane premiérem. Základním charakteristickým rysem její politiky má být především odpor vůči imigraci z islámských zemí. Ale nejen to. V programu se předem vymezuje taky proti budoucímu rozšíření EU a varuje proti jakémukoli navyšování unijního rozpočtu. Nizozemsko už nebude patřit k zemím, které v EU tlačí hlubší integraci. Pro vznik koalice musel Wilders hodně slevit ze svých dlouholetých požadavků a hesel. Příští vláda nebude prosazovat referendum o vystoupení z EU, ani ne vyhlásí zákaz čtení koránu na území Nizozemska. Nebude se stavět proti další evropské pomoci Ukrajině a její vojenské podpoře. Na druhé straně hlásí do Bruselu, že bude ještě daleko tvrdším vyjednavačem než dosud. Pokud jde o rozpočet unie a její výdaje. Bude tedy brzdit nadcházející jednání o společném financování evropské obrany, vojenského průmyslu, průmyslových technologií a dalších vizí tzv. strategické autonomie, kterou prosazuje například francouzský prezident Emmanuel Macron. Nepostaví se frontálně proti naplňování Green Dealu, ale nebude podporovat jeho další rozmach. Chce zrušit domácí opatření pro naplňování emisních cílů v různých oblastech a ignorovat evropské limity pro znečištění dusičnany, které jsou dávno trnem v oku holandským farmářům. Odpor vůči migraci se ovšem jeví jako stěžejní nový rys budoucí nizozemské politiky. Vláda podle prohlášení k zastaví zcela vyřizování nových žádostí o azyl. Bude rozhodně vyhošťovat lidi bez řádných dokumentů, a to i násilím. Žadatelům o azyl bude v detenčních zařízeních poskytovat jen minimální komfort. A vůbec začne hned jedna s Evropskou komisí o tom, zda a jak by se mohlo vyzout z naplňování nedávno schváleného paktu o azylu a migraci. To bude sice inspirativní pro české politiky, kteří žádají o totéž, ale zároveň velmi nesnadné výjimky z provádění té které legislativy EU se dají byť obtížně vyjednat v době legislativního procesu. Prosadit je zpětně je mnohem těžší. Museli by s tím souhlasit všechny vlády. Ovšem vzhledem k ne oblibě schváleného paktu v mnoha zemích a možnému příchodu dalších Wildersův k moci v členských státech unie. Je i tak pravděpodobné, že tlak na nějakou revizi tohoto paktu poroste. Do vybraného evropského klubu tak přibude další kverulant, tentokrát ovšem ekonomicky silná země. Zakládající člen EU, Nizozemsko si po Itálii stává druhým západoevropským státem, kde se do rozhodujícího postavení u moci dostala strana tradičně reprezentující ultrapravice s protievropským zaměřením. Uvidíme, zda chemie euroskeptické nálady propojí Wilder se hlouběji s populisty jako je Viktor Orbán. S francouzskou Marine Le Penovou spolupracuje už dávno. Sanitární kordon kolem krajní pravice, který byl donedávna v mnoha státech západní Evropy normou, dostává další trhliny. Nadcházející eurovolby zřejmě potvrdí si tento trend bude pokračovat.