Do opoziční výbavy přibylo po parlamentních obstrukcích a stížnostech k Ústavnímu soudu také referendum. Hnutí ANO se minulý týden pokusilo ve sněmovně protlačit svůj návrh ústavního zákona, který lidové hlasování zavádí, leč nepochodil. O kritiku schytalo i od Okamurovy SPD, které se nelíbí, že babišovci vylučují referenda o odchodu z EU a NATO nebo o změnách ústavního pořádku. Vládě Petra Fialy se zase iniciativa ano nezamlouvá, neboť prý řada společenských otázek vyžaduje nepopulární opatření, na nichž je velice těžké dosáhnout konsensus napříč politickým spektrem. Jakkoli jsou fakticky nezbytné. A mohl se ale nevzdává. Dokonce spustilo petiční akci za uspořádání série referend. Tíži je korespondenční volba, jednotná evropská měna, migrační pakt nebo úvahy o omezení práva veta v rámci orgánů EU. S plebiscity se to má, jak se solí Troška zastupitelskou demokracii v lepší, ve větší míře i ale mohou ochromit. Jde české opozici o první nebo druhé? Na lidové hlasování jsme si navykli ve městech a obcích, za to žádné krajské neproběhlo. Na legislativu upravující celostátní referendum však stále čekáme, ačkoli se o něm mluví už přes 30 let. Na základě ústavního zákona jsme se vyjádřili jen ke vstupu Česka do EU, přičemž součástí byla vůle po splnění přísných kritérií přijmout za své euro. Konzervativní vlády referendu nefandili a těm středu levým se nepodařilo najít shodu na předpokladech pro vypsání referenda a na podmínkách jeho platnosti. Že s plebiscity nyní žongluje, hnutí ANO nepřekvapuje. O voliče soupeří s Okamurovým hnutím, které má přímou demokracii rovnou v názvu. Navíc Andrej Babiš sám sebe označuje za hrdého populistu. A takový přece musí být pro referendum z principu. Ptejme se ale po důvodech. Kdysi bylo s referendy skloňováno zvyšování zájmu občanů o politická témata a posilování občanské společnosti. K té se však politici Babišova ražení otáčejí zády. Zívají raději národ než občanskou společnost, k níž patří i neziskové organizace nebo veřejnoprávní instituce. Jejich poselství voličům zní jinak. Na tradiční strany a ústavní instituce není podle nich z pole, notabene když ze stejného soudku pochází většina sněmovny a Senátu, vláda, prezident, ba i Ústavní soud. My bychom přenesli rozhodnutí do vašich rukou. Lákavě její opoziční sirény. Nemuseli bychom se nad tím pozastavovat, nebýt děsivého mezinárodního kontextu ve Spojených státech amerických. Příznivci Donalda Trumpa zpochybnili výsledky minulého prezidentského klání a spustili kým nebezpečnou lavinu v Polsku. Neakceptování povolební reality poraženou politickou reprezentací vyústilo v souboji o média veřejné služby. U nás. Opozice naznačila, že by mohla mít problém s akceptováním volebních výsledků, pokud by k nim přispěla korespondenční volba krajanům z ciziny. Nepodceňujme tyto signály od nich, že jen kousek k deformování, ba popírání liberální demokracie a parlamentarismu. Zatím jsme od politiků v nadsázce slýchali, že věří jen těm průzkumům veřejného mínění, které samy zfalšovali. Teď mnozí podobně uvažují o volbách. Když ale zároveň dochází k paralyzování parlamentu, vztahy mezi koalicí a opozicí jsou na bodu mrazu a antisystémová scéna vzkvétá. Může se i jinak užitečný institut referenda v bitvě za jakousi alternativní demokracii změnit ve zbrani hromadného ničení? Radikalizující se česká opozice to musí moc dobře vědět.