Jak zařídit, aby nebyla porušována svoboda slova, základní princip parlamentní demokracie, a přitom bránit ruským dezinformátorům, aby podněcovaly části veřejnosti naladěných europoslanců a jejich prostřednictvím vymývali mozky veřejnosti, notabene krátce před eurovolbami. To je dilema, které momentálně řeší vedení Evropského parlamentu. Debata v plén na toto téma příští týden bude hodně bouřlivá. Podnět k aféře, které se začalo říkat radši být, vyšel z Prahy. Česko jako první oznámilo výsledky šetření tajných služeb několika zemí, podle kterých ruská mediální organizace v Sofii rok neboli hlas Evropy využívala hojně euroskeptické poslance Evropského parlamentu ve svých diskuzních pořadech k diskreditaci evropské podpory Ukrajině. Někteří z pozvaných dostávali za své příspěvky zaplaceno, uvedla česká strana. Tuto konstatování posléze potvrdil i belgický premiér Alexander. Ke kroku. Korupce je samozřejmě trestný čin a těmito případy se budou zabývat Národní policejní orgány. Zatím se v této souvislosti objevilo jen jedno konkrétní jméno, a to poslance za ultrapravicovou Alternativa pro Německo Petra Bystroně, který figuruje na druhém místě kandidátky této strany do europarlamentu údajně dostal za své služby 25000 eur. Další protagonisté krajní pravice z Německa, Belgie, Nizozemska či Dánska, kteří se vyskytovali v pořadech v Sofii rok, unisono tvrdí, že své názory ventilovali zadarmo. A jsme u toho. Evropský parlament přece nemůže sloužit jako platforma kremelské propagandy, stěžoval asi padesátka europoslanců v dopise předsedkyni Robertě Metsolaové. Ale proč by nemohl? Řádně zvolení zástupci vesměs krajně pravicových stran mají stejné právo vyjadřovat své názory v médiích nebo na plénu jako jejich kolegové zastupující strany pravého či levého středu shodl na tom, že jejich postoje papouškují kremelskou propagandu. Dá se s tím vůbec něco dělat? V demokracii není zajisté zakázáno mít a hájit jakýkoliv názor. Pokud se ovšem prokáže, že je součástí cílené kampaně cizí mocnosti, která představuje z hlediska vlád členských zemí bezpečnostní hrozbu. Pak je třeba se zamyslet, zda svoboda projevu přece jen nemá jisté hranice. Právě kvůli tomu cestuje po Evropě Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise a snaží se vlády burcovat. Rusko má dezinformace na seznamu svých válečných aktivit. Je to hybridní hrozba, která má za cíl působit na občany členských států, aby dali jasný signál svým politickým lídrům, ať přestanou podporovat Ukrajinu, vysvětluje. V období před eurovolbami je jasné, že cílem ruského snažení získat co největší podporu pro kandidáty, kteří dlouhodobě kritizují evropskou integraci a jsou přinejmenším shovívaví k počínání ruského prezidenta Putina vedly německé AfD. Jde zejména o francouzské Národní sdružení, nizozemskou Stranou pro svobodu či belgický vlámský spolek, tedy strany, které se těší stále větší přízni voličů. Ruská taktika funguje. Dobrý výsledek těchto partají může vést k oslabení dosavadní evropské jednoty vůči ruské agresi. EU si za této situace nemůže dovolit luxus bezbřehé svobody projevu. Politická diskuse musí mít mantinely dané přinejmenším mezinárodním a trestním právem. Jourová říká, že se musíme naučit chránit veřejný prostor před dezinformacemi, aniž bychom zaváděli cenzuru. Tedy procházka po tenkém ledu, kterou musíme nezbytně podstoupit.