Dva týdny před volbami do Evropského parlamentu je pravděpodobné, že v něm bude možné provozovat podobnou většinu jako dosud. Tedy že převážná část legislativy bude schvalována díky dohodě mezi evropskými lidovci, socialisty a liberály. Tyto tři frakce by podle posledního průzkumu měli obsadit čtyři stovky ze 720 křesel v EP. Úplnou novinkou je naopak to, že se rýsuje i druhá možná budoucí většina, a to spojenectví lidovců s euroskeptiky a krajní pravicí, které vygeneruje podle téhož průzkumu 363 křesel. Potvrzuje se tak dávno ohlašovat i trend relativní stabilita stran pravého středu, pokles podpory pro levici a liberály a zejména úspěch konzervativní krajní pravice. Kampaň si na evropské úrovni v podstatě nevede. Volby se odehrávají skoro výlučně na domácím kolbišti a s domácími tématy. Většina frakcí v parlamentu spadá nicméně do evropských politických stran, což jsou víceméně volná uskupení, která uspořádala před volbami své schůze a obvykle zvolila své čelné představitele, kteří by teoreticky měly po volbách a na základě jejich výsledku usilovat o nominaci na nejvyšší posty v unii, zejména úřad předsedy Evropské komise. Lidovci takto vyslali do boje stávající šéfku komise Ursulu von der Leyenovou. Debata se proto hodně točí kolem její bilance a spočívá především v tom, že to je podvedl. Jisté ostatních formací vůči ní tak či onak vymezují. Za nejzajímavější události posledních dní lze považovat stanovisko italské premiérky Mayové, která rozbila všechny iluze o tom, že by její strana bratři Itálie posílila lidovecké řady, nebo aspoň slíbila podporu von der Leyenové. V projevu ke sjezdu pravicových stran v Madridu jasně oznámila, že bratři Itálie zůstanou v řadách euroskeptické frakce ECR. Zároveň se ovšem ani slovem nezmínila o možném spojenectví s krajně pravicovou frakci identita a demokracie, které je noční můrou levicových i středových formací. Průzkumy a předpovědi tedy lehce nahrávají populistům, euroskeptikům a národovců, tedy stranám, kterým nejde o konstruktivní alianci pro legislativní práci v příštím parlamentu, ale o to, aby byly co nejvíce slyšet v jeho řečništi. Jejich problém spočívá především v odmítání. Nechtějí evropskou migrační politiku, nechtějí Green Deal, nechtějí více integrace, nechtějí společné evropské projekty. Jejich programy koncipují EU jako prázdnou skořápku, jakousi bezcelní zónu hodnotovým zakotvenou a zejména bezzubou, která by sotva mohla vzdorovat konkurenci Číny nebo Spojených států v boji s globálním světě či zabezpečit jednotný odpor proti ruské rozpínavosti. Tím spíš, že řada těchto stran má tradičně velmi dobré vztahy s Ruskem, které mnohé z nich podporoval jako rozbíječi demokratických systémů západu. Proto se nemohou shodnout například v tom, zda EU má či nemá pokračovat v podpoře Ukrajiny v boji proti ruské agresi. Většina ovšem sází na tzv. mírový instinkt svých voličů, masově generovaný také ruskou propagandou, která v předvečer voleb v celé unii nasadila vysoké obrátky. V těchto postojích se pak většina krajní pravice shoduje s krajní levicí, čímž objevit a tím přispívají k matení voličů. Takže doufejme, že si předpovědí průzkumu vyplní, tedy že tyto strany budou asi do budoucna hlasitější, ale Evropský parlament neovládnou.