Před námi oceán, sklenice čerstvého džusu, na klíně notebook. Kdopak si dnes vzpomene na časy pandemie COVID, kdy zaměstnavatelé museli svým zaměstnancům nařídit práci z domova, kdy se psychologové předháněli v tom, aby vysvětlili, jaké má práce z domu výhody či nevýhody a kdy personalisté věštili, že pracovat z domova se stane novou normou. Vydrželo to přesně po dobu pandemie, protože ve chvíli, kdy se pravidla uvolnila, zaměstnavatelé zjistili, že chtějí mít své zaměstnance pod kontrolou, a začali nahánět zpět na pracoviště. Návrat se dotkl všech profesí, včetně těch, u kterých se předpokládalo, že už nikdy nebudou potřebovat kancelář. Digitální nomádství je zkrátka minulostí. Zaměstnance se ale tak lehce nedali. Výhody práce z domu si uvědomili velmi záhy. Za prvé jde o rozložení času, což ocení především rodiče, a za druhé o jeho úsporu, minimálně o cestu do zaměstnání, která je s ohledem na rostoucí velikost měst a vysoké nájmy v jejich centrálních částech značná. Dnes patří několik dní v měsíci, někdy dokonce i jeden či dva dny v týdnu na home office téměř u poloviny zaměstnavatelů k normě a také k žádanému benefitu. Trh práce stále přehřátý, nezaměstnanost nízká a požadavky zaměstnanců se berou do úvahy. Navíc na trh vstupují nové generace zaměstnanců a představu generace z není trávit většinu dne v práci u Barclays balanc patří mezi důležité priority a home office k tomu zkrátka automaticky patří. Rozšíření práce z domu si všimli i politici a dospěli k závěru, že je nutné do toho vnést nějaký systém. Nedávná novela si pro práci z domu vyžádala písemnou smlouvu se zaměstnavatelem. Nově může po dohodě zaměstnavatel přispívat svým lidem na home office na náklady spojené například s vytápěním či nájmem. Vyhláška, kterou nyní připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí, navrhuje, aby už od ledna příštího roku mohli zaměstnavatelé vyplácet lidem pracujícím z domova za každou odpracovanou hodinu čtyři koruny 50 jako náhradu nákladů. Naštěstí resort práce netrval na tom, aby platba byla povinná, protože potom by zřejmě možnost home officu zanikla úplně. Vzhledem k tomu, že už nyní řada zaměstnavatelů neprojevuje nadšení z práce z domu. Zákon a vyhláška práce z domu dodává legitimitu. Pro ty, kteří rádi pracují na dálku, je ale skoro důležitější, co tam není, a to, že člověk musí být v Česku dlouhodobě. Pracovat z pláže či zahraniční chalupy se zásadně nedoporučuje. Problém může nastat s odvody pojištění na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Pokud by se chtěl zaměstnanec domluvit na tom, že bude pracovat venku za hranicemi. Mohlo by se na něj vztahovat i právo státu, ve kterém práci vykonává a ne všechny země tzv. digitální nomády vítají a nechtějí po nich žádné daně ani pojištění. Je skvělé, že resort práce poslechl odborníky a ne zavedl povinný příspěvek na home office. Teď by to ale chtělo nadnárodní spolupráci bez ohledu na jméno, tedy překladu práce z domu. Kdo by v těchto mrazivých dnech neocenil trochu vlahého přímořského vzduchu?