První dohodovací řízení od vzniku koalice pěti stran, které tvoří současnou vládu, skončilo šalamounským rozhodnutím. Zmocněnec pro euro, které ho jmenoval ministr pro evropské záležitosti za hnutí STAN Martin Dvořák, bude nadále jen ministrovým poradcem a vládní koalice počká s rozhodnutím, jak dál v otázce eura až do října, kdy prý bude mít k dispozici potřebné analýzy a doporučení Národní ekonomické rady vlády. Proč? Až říjen? Je k vypracování analýz a doporučení Národní ekonomické rady vlády potřeba více než devět měsíců. Odpověď zní nikoliv. Jenže teprve v říjnu skončí volební sezona pro rok 2024, v níž se konají nejprve v červnu volby do Evropského parlamentu a pak právě v říjnu volby krajské a senátní pěti. Koalice tedy v dohodovacím řízení fakticky rozhodla jen o tom, že spory o euro a další témata nemají dominovat volebním kampaním před třemi zmíněnými volbami. Jenže ani to se nemusí nakonec podařit. Každá z pěti stran vládní koalice se bude muset ve volebních kampaních předvést jako subjekt s vlastní politickou identitou a programem. I když některé strany kandidují společně a chtě nechtě se tak na povrch budou drát rozdíly mezi jednotlivými stranami. Ten největší, který se zdánlivě nyní podařilo utlumit a jeho řešení odsunout až na říjen, se obecně týká postojů jednotlivých stran k EU. Zatímco největší vládní strana občanští demokraté patří v Evropském parlamentu k euroskeptické frakci evropští konzervativci a reformisté, ostatní čtyři strany jsou členy proevropských frakcí. To se projevuje i v pohledech na přijetí eura u nás. Čtyři menší strany jsou pro jeho přijetí a mají za to, že proces přistupování k Eurozóně by měl začít co nejdříve. ODS je proti, i kdyby si pěti koalice odsunutím debaty přece jen zajistila určitý klid pro volby v tomto roce, otevírá dveře k možná ještě ostřejším sporům před těmi sněmovními, které se budou konat v říjnu roku 2025. Spory o euro navíc jen překrývají další rozdíly mezi vládními konzervativci a liberály kupříkladu v postojích istanbulské smlouvě o potírání násilí na ženách nebo manželství pro všechny. Hnutí STAN, které v současnosti nejvíce čeří koaliční vody, se fakticky vymezuje proti tomu, že koalici až příliš dominuje ODS, nebo přesněji řečeno její konzervativní křídlo ve spojení s konzervativními lidovci. Kdyby politika vlády pod vedením ODS byla úspěšná a hnutí STAN by nemělo důvod se bouřit. Jenže součet preferencí vládních stran momentálně zdaleka nestačí na preference hnutí ANO, přičemž ministr financí za ODS Zbyněk Stanjura otevřeně prohlašuje, že po prosazení úsporného balíku se vláda už nechystá prosazovat další větší reformy a změny. Menší strany, z nichž některé jsou ohroženy tím, že by se vůbec nemuseli dostat v příštích volbách do sněmovny, se tak logicky snaží proti některým aspektům politiky ODS vymezovat. Situace ve vládní koalici na podzim může být navíc napjatá i kvůli možným otřesům po evropských volbách. Tím, že se strany koalice spolu rozhodli kandidovat společně, hodně riskují, protože volební spojenectví dvou proevropských a jedné euroskeptické strany může být pro leckoho nesrozumitelné. Premiér a předseda ODS v jedné osobě Petr Fiala společnou kandidátku obhájil proti mínění řady vlivných stranických představitelů s tím, že to posílí značku spolu i pro sněmovní volby, ale vytvořil tak pro sebe značné riziko. Pokud spolu v evropských volbách propadne, může být jeho pozice otřesena. Politici, kteří by ODS rádi převzali syny, netají ještě tvrdším odporem k euru než Fiala, ale také koketují s možnou spoluprací s hnutím ANO po příštích volbách. Podzim tak může být pro vládní koalici politicky skutečně bouřlivý.