Česká pirátská strana se bude na svém volebním sjezdu rozhodovat, zda má zůstat v jejím čele dosavadní předseda Ivan Bartoš, nebo ho má nahradit europoslankyně Markéta Gregorová. Zatímco Bartoš je zastáncem pokračující účasti Pirátů ve vládní koalici, Gregorová reprezentuje křídlo, které je k vládnímu angažmá Pirátů kritické. Souboj mezi oběma kandidáty tak nastiňuje možná největší dilema, kterému piráti v současnosti čelí. Pokud zůstanou ve vládě, pomohou sice udržet stabilitu vládní koalice čelící agresivní opozici, ale také nadále ponesou spoluodpovědnost za vládní politiku, na jejichž tón má největší vliv konzervativní ODS. Ne. Existují průzkumy, které by ukázaly, jak moc účast ve vládě, v níž mají převahu pravicové strany z koalice spolu pirátské straně, kterou vnímá veřejnost jako spíše levicově liberální či progresivistických politický subjekt, škodí nebo prospívá. Bez takových průzkumu mohou zastánci dalšího setrvání ve vládě argumentovat, že voliči nakonec ocení, že Piráti nejen odpovědně pomohli schválit balík úsporných opatření vlády, ale také neoslabili svým odchodem z vlády koalici stran, která vznikla především jako hráz proti hnutí ANO Andreje Babiše. Odpůrci vládního angažmá mohu pro změnu argumentovat, že Piráti stojí ideově jinde než zbytek vládní koalice a že účast ve vládě, kterou veřejnost vnímá jako pravicovou, tuto odlišnou identitu Pirátů rozmnožuje, což snižuje šance strany přilákat ve volbách více voličů z levicově liberálními názory a voličů podporujícími zelenou politiku, zejména těch mladých. Leze navíc argumentovat, že po schválení vládního balíku úsporných opatření, což byl nezbytný krok, se pozornost přesune k tématům, která jsou pro identitu strany zásadnější. Bude se diskutovat o manželství pro všechny, o možném přijetí eura, o evropské Zelené dohodě. Účast Pirátů ve vládě, v níž tón diskuse týkající se těchto témat učí i konzervativci, může začít straně škodit. Argumentovat lze i tím, že jelikož Piráti mají jen čtyři poslanecké mandáty, jejich odchod z vlády by nijak neohrozil vládní většinu, kterou má koalice ve sněmovně. A že v podobě poslaneckého klubu Pirátů, i když je relativně malý, by mohla ve sněmovně vznikl konstruktivní opozice, jejíž to on by se výrazně lišil od nacionálního populismu, který razí obě současné opoziční strany. To by Pirátům mohlo u voličů pomoci. Zastánci odchodu z vládní koalice ale nakonec asi nezvítězí. Ve straně mají navrch lidé podporující Bartoše, podle nichž účast Pirátů ve vládní koalici dává straně šanci ukázat, že umí odpovědně řídit důležitá ministerstva a tedy spolu vládnout. Toto stranické křídlo věří, že by byla chyba obětovat v podobě odchodu z vlády zásadní vliv, který Piráti mají na zahraniční politiku v osobě ministra zahraničí Jana Lipavského a na digitalizaci státní správy a čerpání evropských fondů v osobě Ivana Bartoše v postu ministra pro místní rozvoj neméně důležitá. Jakkoliv se o tom ve straně otevřeně nemluví, je i skutečnost, že účast ve vládě umožnila Pirátům umístit celou řadu významných straníků do pozic ministerských náměstků i dalších pozic ve státní správě. Odchodem z vlády by tito lidé přišli o práci, což by mohlo stranu destabilizovat. Sázka na pragmatismus je tedy pochopitelná, ale může stranu, která představovala pro mladší generaci osvěžující alternativu k tzv. tradičním stranám nebo k novějším nacionálně populistickým hnutím poškodit. Jisté je, že stranické preference Pirátů stagnují okolo 10 % a že si jen těžko podaří tyto preference vylepšit, pokud bude strana součástí velmi nepopulární vlády.