I přes pověstnou transparentnost zůstávají Piráti klubkem záhad. Ačkoli se co chvíli o něco před očima veřejnosti pohádají, mají v Ivanu Bartošovi předsedu, který je s krátkými pauzami ve funkci už 12 let. Nelze ani hovořit o nějakých hmatatelných výsledcích ve vládě. Nejlépe je konzistentní zahraniční politikou reprezentuje šéf diplomacie Jan Lipavský. Víme ovšem, že voliči se rozhodují hlavně podle domácího dění. Piráti nejsou ušetřeni ani skandálů. Zmiňme třeba násilnické chování exnáměstka ministra vnitra Lukáše Koláříka nebo ne populismem zavánějící historky z pražského magistrátu. Voliči ale nad nimi hůl nelámou a jejich preference zůstávají dvouciferné. Důvodů může být víc, jak kvůli tomu rozdělení mandátu neodpovídá. Za Piráty šla většina hlasů v rámci jejich volebního tandemu se Starosty a nezávislými také mohou sbírat trousící se příznivce koalice spolu. No a přirozeně též těží z parlamentní absence klasické levice. Především mezi mladými přibývá těch, kteří očekávají akcentování levicových hodnot, v první řadě solidarity a spravedlnosti právě od Pirátů. Žádný strom ale neroste do nebe a i Pirátům by se nějaký osvěžující impulz hodil. Buďto se o něco ve vládě poprat, nebo aspoň nabídnout pár neokoukaných či odpočatých tváří. Ideální příležitostí k tomu o víkendu bude celostátní fórum, na němž si zvolí čerstvé vedení. Zatímco ale o místopředsednické židle se strhne mela, kandidáti na předsedu jsou nyní jen dva. Původně to vypadalo na čtyři, jenže napříč republikou málo známý plzeňský hejtman Rudolf Špoták pohořel s žádostí o krajské nominace a bývalý místopředseda PS Vojtěch Pikal nakonec kvůli únavě a frustraci svůj zájem stornoval. Zbyla europoslankyně Markéta Gregorová, jež má energie na rozdávání. Je kritická k účasti Pirátů ve vládě s konzervativci a problémovými jedinci, jako je ministr spravedlnosti za ODS Pavel Blažek a stranu by posunula lehce doleva. Jejím handicapem však je bruselské angažmá. Pirátští europoslanci mají pověst větších radikálů, než jsou jejich kolegové doma. Markéta Gregorová navíc avizuje, že by v Evropském parlamentu zůstala i coby předsedkyně a do české sněmovny to netáhne. Naproti tomu Ivan Bartoš má pověst matador a znalého tuzemských reálií, který se dokáže zjednat respekt. K tomu přispívají i útoky od lídra Ano Andreje Babiše, jenž si vybral práci za stěžejní ideové protivníky. Bartoš ale rovněž zná zásady rozděl a panuj. Když se Pirátům drasticky zmenšil poslanecký klub, předešel možné rebely umístěním spousty spolustraníků do státních služeb. Tím však také z výrazného dělící linii mezi těmi, kteří vychvalují účast Pirátů ve vládě, a těmi, kteří nad ní skřípou zuby. Bartoš se nepochybně bude chlubit rozhýbáním digitalizace státní správy a vykročením k bytové politice, jež by mohla být nadějí zejména pro ty později narozené. Nad neúspěšným prosazováním manželství stejnopohlavních párů Istanbulské úmluvy o násilí na ženách, mávne rukou a na to, že ve vládě sedí i s tím typem politiků, které Piráti na předvolebním autobusu kreslil i ve vězeňském mundúru, zapomene zcela ostatní. Bude záležet na členech, příznivcích a voličích Pirátů. Přijde jim tato bilance jako uspokojivá? Nemají od druhdy protestní formace větší očekávání? Nebudou jim někdejší rebelové připadat vyčpěle? Jakkoli jsou Piráti relativně mladou stranou, je na čase, aby vedle zefektivnění vnitřních mechanismů začali uvažovat i o tom, čím novým se od zbytku partajního spektra odlišit. V opačném případě by pro ně účast ve Fialově pěti koalici také mohla být vrcholem, po jehož zdolání budou jen klesat.