Soudil jsem různé násilníky, zloděje, lupiče i vrahy, ale nikdy jsem nedostal na svoji adresu tolik urážlivých, nenávistných výhružných projevů jako za poslední týden. Až takto razantně promluvil v ČT předseda ústavního soudu Josef Baxa o vlně zloby, která se snesla na něj a jeho kolegy poté, co ÚS odmítl stížnost z hnutí ANO proti snížení valorizace penzí. Pocity z Baxova vystoupení mohou být smíšené. Z jiné strany se vkrádá myšlenka, zda renomé konstitučního tribunálu a obrazu ctihodného ústavního soudce přece jen spíš nesluší vznešené mlčení k přízemním výronům nenávisti a vzteku. Na druhé straně je podstatná Baxova otázka jak se vůbec stalo, že Ústavní soud, který v průzkumech setrvale používá největší důvěry veřejnosti, zrovna nyní čelí záplavě anonymního spílání. Teď najednou na základě jednoho nálezu jsme hloupí, nerozumíme tomu, jsme zaprodaní, jsme zkorumpovaní, provládní, bolševičtí, vypočítává Baxa. Důvody jsou ale nabíledni. Šéf opozice Andrej Babiš, který systematicky podněcuje nenávist ve společnosti, ještě před vynesením rozsudku obaly visacích soustředil palbu na Ústavní soud. Například ve sněmovně prohlásil jsem zvědavý na ty důchody, jak dopadnou. Jestli to skutečně ta nová totalita, nebo je to nezávislý Ústavní soud, rozuměj pokud US nevyhoví. Ano, pak je to totalita jak vyšitá. A do seznamu toho, co všechno už vládní koalice ovládá a zneužívá k mocenským spádům, tedy vládu, Senát, sněmovnu a prezidenta zařadil Andrej Babiš i Ústavní soud. Konstituční tribunál se tak stal součástí konspiračního fantazírování pohlavárů hnutí ANO o jakémsi obludném spiknutí svírajícím zemi v dusivém objetí. Samozřejmě, že podle konspirátor u měl k soudnímu debaklu hnutí ANO napomoci i prezident svým výběrem osmi nových ústavních soudců. Co na tom, že při podrobnějším prozkoumání profesní minulosti nebo pečených posil Ústavního soudu nenarazíme na nic, co by je spojovalo s politikou, natož se současnou vládní garniturou. V případě Josefa Baxy je to ale trochu jinak. Ten rozvířil vody politiky, když v roce 2019 zveřejnil, že mu prezident Miloš Zeman nabízel post předsedy Ústavního soudu za to, že z pozice šéfa Nejvyššího správního soudu ovlivní v Zemanův prospěch žaloby kvůli nejmenování profesorů už sám fakt, že Baxa odmítl Zemanovo lákání s vědomím, že z jeho šancí stát se ústavním soudcem je konec, svědčí o jeho osobní integritě. Vždyť jestli tehdy odolal svodům dosáhnout vysněné funkce doktorů práv a za cenu vnitřního karambolu, pak není moc důvodů k obavám z jeho poddajnosti k současné a jakékoliv další garnituře vládců. Ohlédnutí za minulou epizodou možná víc osvětluje i Baxovo nynější rozhodnutí dnes mlčet před společností, že vlna nenávisti přiživovaná ne systémovou opozicí dorazila už i na Ústavní soud. Právě takové podlamování důvěry v samotné základy instituce, která je nejvyšším ochráncem ústavních práv a svobod, má zhoubné důsledky pro demokratický systém. A to úzkostlivěji by mělo být vnímáno veřejností, která právě v éře Babišova premiérství a jeho mocenského souručenství s prezidentem Zemanem neváhala v počtu statisíců demonstrovat na obranu nezávislosti justice.