Už 10 let se rod Lichtenštejnů soudí s českým státem o majetek, který mu Československo zkonfiskovalo na základě Benešových dekretů. Po řadě prohraných sporů lichtenštejnský stát už v roce 2020 zažaloval Česko u Evropského soudu pro lidská práva, který si s rozhodnutím dává na čas. Za této situace Lichtenštejnové přišli s nabídkou české vládě, že pokud stát vloží všechny žalované památky a pozemky do společně spravovaného fondu, knížecí rod stáhne žaloby, zřekne se všech vlastnických práv a nebude žádat žádná odškodnění. Zatímco prezident Pavel se k navrhovanému kompromisu staví vcelku vstřícně. Většina ministrů Fialova kabinetu chce dál vyčkávat rozhodnutí mezinárodního soudu. Do toho přichází agentura Kantar CZ průzkumem postoji veřejnosti k lichtenštejnské nabídce společného fondu. A jeho výsledky jsou skutečně překvapivé pro zemi dat níž se už po dlouhá desetiletí vznáší přízrak Benešových dekretů. Nadpoloviční většina 53 % respondentů je pro navrhovaný kompromis a založení společné nadace, zatímco 26 % si přeje pokračovat v soudech a 16 % by majetek Lichtenštejnům dokonce rovnou vrátilo. Průzkum Kataru proběhl necelý rok poté, kdy Ústavní soud odmítl stížnost Lichtenštejnů ve sporu o kolínskou čas majetku. A právě ve dnech zveřejnění průzkumů se plénum Ústavního soudu v dalším sporu významnou většinou postavilo proti zpochybňování poválečné konfiskace majetku Lichtenštejnů. Ve svém verdiktu s odkazem na restituční zákon US zdůrazňuje, že není možné úspěšně se domáhat vlastnického práva k věcem, kterých se stát zmocnil před 25. únorem 1948. Ústavní soud pak potvrzuje, že konfiskace před tímto datem nejsou soudy oprávněně nově přezkoumávat. Jinými slovy jde o staré známé ne prolamování Benešových dekretů. V duchu svého verdiktu se už Ústavní soud nezabývá otázkou, zda se Benešovi dekrety vztahovaly na knížete Františka Josefa II., kterému byl majetek konfiskován podle příslušného dekretu. Konfiskaci podléhal majetek Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů. Jak připomíná i dvakrát přehlasovaný ústavní soudce David Uhlíř ve svém ty se tím stanovisku. Kníže František Josef II. byl německy mluvícím občanem Lichtenštejnska a hlavou státu, který si po celou dobu války udržel neutralitu. A co se týče zrady a kolaborace, jednání Lichtenštejnů za okupace prověřovala českou a lichtenštejnskou vládou ustanovená komise historiků a ta vydala v roce 2015 rozsáhlou zprávu, v níž potvrdila, že rodina Lichtenštejnů se za války nijak neprovinila proti ČR. Také tyto souvislosti bude zkoumat Evropský soud pro lidská práva, a to nikoliv prizmatem Benešových dekretů, ale mezinárodních norem, podle nichž není přípustné a nebylo to možné ani po roce 1945 odebrat majetek bez náhrady. A není jasné, z čeho čerpají naši politici jistotu, že Česko u soudu ve Štrasburku neprohraje a nebude odsouzeno k nějakému gigantickému odškodňování. I to je důvod, proč by vláda měla vážně uvažovat o smírčí nabídce Lichtenštejnů, jejíž přijetí by přineslo investice přesahující možnosti státu v péči o kulturní a hospodářské dědictví, ale také by bylo potvrzením demokracie a vlády práva v ČR.