Na nedávné protivládní demonstraci organizované předsedou strany pro Jindřichem Rajchlem vystoupili jediný zástupce ostatních extremistických partají Jaroslav Foldyna. Zběhlý to sociální demokrat a nyní poslanec za SPD. Den poté v rozhovoru pro iROZHLAS vystřelil do světa otázku, která přece jen stojí za pozornost jestli mohla vzniknout vládní pětikoalice, proč by nemohla vzniknout třeba trojkoalice proti nim? Foldyna má na mysli spojenectví SPD pro a trikolóry, jež by napodobil o úspěšný model Fialovi trojkoalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09, která s další již neexistující koalicí Piráti stan dokázala odstavit od moci Andreje Babiše. O co tedy Foldyno vyjde? Zkoumá, jaké jsou šance na předvolební spojenectví Tomia Okamury a Jindřicha Rajchla. Trikolóra v tom hraje jen zanedbatelnou roli, jež by napomohlo k návratu Andreje Babiše do Strakovy akademie a uchopení vlády v zemi populisty a extremisty samozřejmě je hodně předčasné. Už není spatřovat v Jindřichu Rajchlovi novou hvězdu českého politického extremismu. Ale i v případě, že tento jistě fikaný právník, bývalý fotbalový bafuňář a někdejší člen trikolóry najde své místo ve vyšších patrech krajní pravice. Jedno lze předvídat se značnou mírou jistoty. Předvolební koalice mezi Tomiem Okamurou a Jindřichem Rajchlem je v zásadě nemožná. Jak Okamurova SPD, dlouhodobě zahnízděná v PS, tak Rajchlová. Rodící se formace mají jedno společné obě jsou to protisystémové vůdcovské strany stojící a padající z osobností lídra a vůdcem skutečně může být jen jeden a kolem něj se všechno musí točit. Potom je ale nepředstavitelné, že by buď Okamura nebo Rajchl ustoupil a přenechal volební lídrovství tomu druhému ve jménu společné kandidátky do nejdůležitějších voleb v zemi. To by v prostředí radikálů a extremistů bylo vnímáno spíš jako slabost, ne-li rovnou jako zrada. A to je také hlavní rozdíl mezi koalicí spolu a hypotetickou koalicí radikálů. Většina demokratických voličů přijela kompromis mezi lídry tří stran jako výraz síly a zodpovědnosti, zatímco v řadách a radikálně naladěných voličů by takový kompromis mezi Okamurou a Rajchlem spíš vyvolal zmatek a rozkol. Tím spíše, že to byly hlavně Okamura s Babišem, kdo jim vtloukal v kampani před minulými parlamentními volbami do hlavy, že předvolební koalice spolu a PirSTAN jsou podvodem na voliče. Ale je tady zdaleka nejpodstatnější důvod, proč ke spolupráci extremistů před parlamentními volbami u nás ještě nikdy nedošlo a nejspíše ani nedojde. Štědrý systém státního financování politických stran láká bezskrupulózní typy k zakládání partají coby politických projektů. Vždyť například už jen při zisku tří % hlasů může dostat strana od státu dobrých 15 milionů korun. Na druhou stranu ložisko, jež mohou političtí byznysmeni na poli extrémismu vytěžit, je dost omezené. Dispozice je tak 15 % hlasů. Okamura ani Rajchl tedy nemají jediný důvod se o své zisky z politického podnikání dělit. Tím spíš, že jim v revíru krajní pravice víc než kdy jindy hodlá řídit Andrej Babiš.