Andrej Babiš potvrdil, že se rozhodl zařadit do čela evropského nacionálně extremistického Bloku. Během debaty ne mimořádné schůzi PS označil migrační pakt schválený EU za největší zradu v novodobých dějinách ČR. Masová migrace je podle něho rakovinou, která rozkládá evropskou společnost. V současné politice jde o osvědčenou metodu, jak vyvolat ve veřejnosti strach a vzápětí se postavit do pozice ochránce obyčejných občanů. Jak svůdné je svézt se před volbami na vlně strachu z uprchlíků, ukazuje i příklad několika tradičních konzervativních politiků, kteří také neodolaly pokušení kritizovat migrační pakt. Miroslav Kalousek se pak za to musel omlouvat. V Evropě panuje všeobecně přesvědčení, že migrace bude hrát při volbách do Evropského parlamentu rozhodující roli a že populistické a extremistické strany využijí tohoto tématu k výraznému posílení svých pozic na evropské scéně. Nakonec i proto byl těsně před volbami schválen migrační pakt jako těžce vyjednané kompromisní řešení problémů, které s migranty zažívají zejména státy jižní Evropy. ČR je ovšem v tuto chvíli v jiné situaci. Máme zde zhruba 300 až 400000 uprchlíků z Ukrajiny. Ti ovšem nejsou tím nebezpečím, před kterým naši populisté varují. Jako národ ustavený na základě jazyka jsme celkem ochotni přijímat slovanské bratry. Lásku k nim máme zažitou už od 19. století. Navíc bez nich by se zastavilo naše stavebnictví. Stejně jako v nemocnicích nebo na úřadech by neměl kdo uklízet. Tím, koho v naší kotlině nechceme, jsou především uprchlíci z islámských zemí, jako je Sýrie nebo Afghánistán. V obavách o ohrožení naší jedinečné středoevropské kultury muslimskými vetřelci ale zapomínáme, že v budoucnu může nastat situace, kdy se i nám bude migrační pakt s mechanismem přerozdělování uprchlíků hodit. To nastane, když Rusko bude vojensky na Ukrajině úspěšné a začne postupovat směrem na západ se vší brutalitou útoku na civilní obyvatelstvo, pak už třeba nebudeme příliv uprchlíků zvládat. Vládní koalici ale zvolila vůči tomuto nástroji evropské solidarity alibistickou politiku, a to i v době, kdy volby byly ještě daleko. Místo toho, aby se za pakt jednoznačně postavila a poukázala na to, že i my ho můžeme v budoucnu potřebovat. Nejdřív pak schválila, pak ale hlasovala proti jeho přijetí, čímž prokázala svoji nejistotu a obavy z migrace je problém, který bez vzájemné solidarity evropských států řešit nelze. Pokud vláda přijde a tím legislativním nařízením věřil. A jak lze z některých prohlášeních ministra vnitra i samotného premiéra usoudit, měla se hned a rozhodně za pakt postavit a vyvolávání strachu se pokusit zarazit hned v zárodku. I tak by samozřejmě nebyl výsledek zaručen. S populisty a jejich vyvolávání emocí se bojuje obtížně. Ale vláda, která nechce rezignovat na současnou podobu liberální demokracie založené na racionální debatě a hledání společně přijatelných řešení, se musí stále pokoušet obracet na rozum svých občanů. Jinak bude politika založená na nesmyslných výkřicích a strašení lidí dál vyhrávat.