Jestli se o něco premiér Fiala skutečně snaží, tak je to zachovat stabilitu pěti koaliční vlády. To, že se mu podařilo udržet vládu jednotnou, je také spolu se zahraniční politikou jedna z mála věcí, za kterou novináři a politologové chválí. Poněkud spornější je, že kvůli zachování zdání stability problémy neřeší, ale snaží se je vysedět. A vizí se otázka, zda se Petr Fiala ne inspiroval u své ideové souputnice ně dlouholeté německé kancléřky Angely Merkelové, která byla tendencí problémy vysedět německy, a sice pověstná. V dobách stability a prosperity to vycházelo tak je. Měla štěstí, že odešla z úřadu těsně předtím, než se důsledky této politiky projevil i v dramatické podobě. V turbulentních dobách lidé skutečně touží po stabilitě, ale poměry u nás se více než stabilitě blíží pasivní odevzdanosti. Vláda spoléhá na to, že se situace sama od sebe zlepší, dojde k ekonomickému oživení, inflace klesne, lidé se začnou mít lépe a zapomenout vládní balíček, jak upozorňují ekonomové, žádnou reformou není. Je to kombinace zvýšení některých daní, které dopadnou na nízkopříjmové skupiny, výdajových škrtů a účetních operací. Ekonomická politika je víceméně v gesci ODS, která ovládá ministerstvo financí. Ovšem její ministr se nedávno nechal slyšet, že od vlády už teď, tedy v polovině volebního období, není možné čekat žádné zásadní změny. Předsedové dvou koaličních stran Vít Rakušan a Ivan Bartoš se proti tomu ohradili, ale to bylo vše. Nespokojenost a pocity frustrace řadových členů menších stran nelze ovšem potlačovat trvale. Po nějaké době začnou vybublávat na povrch a čím je tlak pod povrchem větší, tím silnější je potom výbuch. Do nyní nastává u některých koaličních stran, které klesající popularita vlády ohrožuje existenčně. Nejtřaskavější je to u lidovců, kde je kauza z předvánočních večírkem jen záminkou, která uvolnila projevy nespokojenosti s nízkými preferencemi. I v hnutí STAN začíná převládat pocit, že se něco musí stát. Předseda Rakušan proto chystá sérii diskusí po republice, kde se chce vymezovat vůči některým krokům kabinetu. A Piráti si zvolili nové vedení, které požaduje, aby strana byla ve vládě pořádně vidět. Jinak prý nemá cenu v koalici zůstávat. Nehybnost, která byla vydávána za stabilitu, případně omlouvána chybami v komunikaci, tedy začíná premiéra dohánět. ODS sice vnímá iniciativu stanu jako podraz, ovšem na okopávání ze strany koaličních partnerů se bude muset připravit, protože zatím bylo zejména v ekonomických otázkách po jejím a předsedové menších stran neprovádějí zdaleka takovou opozici v koalici, jako to svého času uměl třeba předseda lidovců Josef Lux. Možná přiměje rebelie menších stran premiéra Fialu k nové dynamice. Evropští premiéři většinou čelí poklesu popularity. Například personálními rošádami. ODS, která se vždycky tvářila, že rozumí ekonomice více než ostatní, by také mohla přijít s něčím jiným, než jsou škrty. Pokud se premiérovi nepodaří vládu rozhýbat řízeným způsobem, vznikne spontánně neřízený chaos. Kdo z toho bude profitovat, není těžké uhodnout.