Český prezident zamířil do jordánského království, země, jejíž význam je větší, než by se podle statistických údajů mohlo zdát pro ČR, ale i pro celý tamní region. Jordánsko je země v řadě ohledů unikátní. Nepatří ani k nestabilním a chudým arabským republikám, ani k bohatým ropným monarchiím. A nejenže nemá ropu, ale ani dostatek vody. Obojí musí dovážet. Plány na využití sluneční energie, případně spekulace o těžbě uranu zatím nehrají podstatnou roli. Země je tak z velké části dovozcem technologicky náročnější ho zboží včetně strojů a aut, a to i z ČR, a vývozcem chemikálií a textilu Jordánsku, je ovšem velmi strategicky položen, o což přináší výhody, ale v poslední době hlavně rizika a náklady. Přes dlouhou hranici se Sýrií přešli statisíce tamních uprchlíků, kteří už nemohli dál pokračovat do bohaté Saúdské Arábie a zůstali na jordánském území. Totéž se v menší míře odehrálo i s Iráčany. Přes dlouhou a obtížně kontrolovatelnou hranici také pronikají pašeráci drog, zejména kap tak onu, ale i zbraní. Jordánské území ohrožoval v nedávné minulosti Islámský stát. Nedávno se tam odehrál dronový útok na americkou základnu, za nímž prostřednictvím iráckých milicí stál pravděpodobně Írán. Jordánsko se ocitlo i v palbě v souvislosti s nedávnou íránskou střelbou na Izrael. Tamní armáda se podílela na likvidaci raket mířících na židovský stát. Nejaktuálnější je po jordánské vládce neklid v Gaze. Na jedné straně musí vláda kritizovat Izrael kvůli veřejnému mínění a přeje si co nejrychlejší ukončení války, která tolik znepokojuje i Jordánsku. Společnost z velké části navíc jordánského původu, ale současně se obává vítězství Hamasu, vlastně odnože Muslimského bratrstva, tedy síly, která má velký vliv i na Jordánsko. Opozici proti monarchii nejvíce obává scénáře, při kterém by se neklid přelil do oblasti palestinského západního břehu nebo kdyby na Západním břehu vládl Hamas, protože toto území s Jordánskem na rozdíl od Gazy přímo sousedí. Král Abdalláh a s ním spojená mocenská elita, z velké části armádní vnímá, že spolupráce s Izraelem je nepopulární. Podobně neoblíbená je i jeho kooperace se Spojenými státy a americká vojenská přítomnost v zemi. Ta je ale pro stabilitu režimu důležitá. Obě armády i tajné služby úzce spolupracují a navíc je Ammán příjemcem hospodářské a vojenské pomoci od Washingtonu ve výši skoro jeden a půl miliardy dolarů ročně. Podobně Jordánsko závislé na míru s Izraelem a na dodávkách vody od sousedů a také na finanční podpoře od ropných monarchií, zejména Saúdské Arábie, ovšem za cenu omezení volnosti rozhodování v některých otázkách. Zatím ale nemá jinou volbu. Stejně jako král a jeho lidé nevidí alternativu k de facto autokratickému způsobu vládnutí. Zvlášť po zkušenostech z arabských jar minulého desetiletí. Jordánská ekonomika nebyla nikdy výkonná, ale značně utrpěla finanční krizí roku 2009. Dopady arabského jara, klimatické změny COVIDu a nyní i války v Gaze trápí také rozpočtový i obchodní deficit a obrovská nezaměstnanost. Že se bude dále zhoršovat, protože kvůli válce v Gaze utrpí turismus a poskytování služeb včetně zdravotní turistiky, které představovaly velkou část HDP a produkovali pracovní místa. V Jordánsku pod povrchem dlouho doutná široké protestní hnutí, částečně navázána na islamisty a krále. Musí vládnout pomocí represí a současně neustálého kličkování mezi desítkami nejrůznějších tlaků a potřeb. Jordánsku je ve srovnání s mnoha okolními státy klidné a stabilní, ale nikdo neví, na jak dlouho.