Palestinský stát bude od konce května zase trochu více existovat. Přinejmenším v diplomatických dokumentech. Nejméně tři evropské země totiž hodlají uznat palestinskou nezávislost, čímž prý prospějí míru. Jde o společný příslib Norska, Irska a Španělska. Podobný krok zvažuje i Slovinsko. Děje se tak krátce poté, co k uznání nezávislé Palestiny radu bezpečnosti vyzvala většina členů Valného shromáždění. Zatímco v případě OSN by se jednalo o získání statusu člena, v případě zmíněných evropských států jde o posílení bilaterálních vztahů. Je to relativně velká věc. Kromě Švédska zatím takový krok žádná členská země EU neudělala. Teď by šlo o celou skupinu najednou. Specifickým případem jsou některé bývalé komunistické státy včetně Česka, které Palestinu v nějakém smyslu uznali ještě před listopadem, ale neudržují s ní plné diplomatické vztahy. Kontextem nynějšího vývoje je samozřejmě aktuální válka v Gaze a dlouhodobější nehybnost v otázce izraelsko-palestinských jednání. Příslušné evropské vlády prý chtějí zvýšit naději na příměří a také posílit šance na dvoustátní řešení, tedy vznik nezávislé Palestiny vedle Izraele. Palestinská strana tento vývoj vítá, tedy paradoxně obě palestinské vlády, ta Hamasu v Gaze i ta Fatahu na západním břehu. Jejím zřejmé, že se jedná o další diplomatickou porážku Izraele. Navíc krátce po žádosti žalobce Mezinárodního trestního tribunálu o zatykač na izraelského premiéra a ministra obrany. Zmíněné vlády vycházejí z přesvědčení, že neexistence nezávislého palestinského státu je způsobena neochotou izraelské vlády opustit okupovaná území a uvolnit pohyb přes hranice. Nic takového by současná Netanjahua vláda pravděpodobně skutečně neschválila. Jenže je tu několik ale, která by platila i v případě, že by se do čela izraelské vlády postavil duch, je třeba karabina. Jsou to překážky zřízení nezávislé Palestiny, které mají v rukou jen samotní Palestinci. Hamas vládnoucí dosud v Gaze žádné dvoustátní řešení nechce a prezident palestinské autonomie na západním břehu Mahmúd Abbás, podobně jako před ním Jásir Arafat šanci na zřízení nezávislého státu v minulosti odmítl. Ani jedna z obou palestinských vlád dlouhodobě nekonala tak, aby připravila území pod svou správou na nezávislost institucionálně ani co do hospodářské infrastruktury. Palestinskou politiku ničí dlouhodobě ozbrojené soupeření Hamasu i Fatahu bez ochoty se dohodnout. I v těchto týdnech si vzájemně zatýkají a vězní své údajné agenty. Palestinský stát by v okamžiku svého uskutečnění vstoupil do občanské války, v níž by navíc pravděpodobně převážel Hamas. Výsledkem by nebyly lepší stav, než je ten současný. I pokud by byla nezávislá Palestina zřízena zítra a někdo by z jejího území zaútočil na Izrael například střelbou raket, jak se momentálně děje. Izraelci by tím získali právo odpovědět vojensky a území okupovat tak, že by se paradoxně vše vrátilo do současného stavu. Evropská iniciativa nejen pomíjí reálnou situaci, ale ani na Palestince neklade žádnou podmínku, i kdyby to byla jen změna kontroverzního obsahu učebnic. Evropské vlády možná jednají v dobré víře, ale bez zvážení všech okolností, anebo tyto okolnosti zvážili. Ale ani to není lepší varianta.