Mají se během válečného tažení konat volby, anebo právě kvůli němu? Tuto otázku si kladou Izraelci, zejména ti, kteří by rádi ukončili éru Benjamina Netanjahua. Ani volby, ani odstranění Netanjahua však nejsou zaručeny. Netanjahu dokázal přežívat u moci i za něj i pro něj velmi nepříznivých podmínek. Fiasko z loňského října by teoreticky neměl politicky přežít. Nyní, po půl roce je stále v čele vlády a nezdá se, že by se někam chystal. Jenže je tu velký tlak na to, aby šel, a to hned z několika stran. Do ulic se vrátily demonstranti, kteří před útokem Hamasu ve velkých počtech protestovali proti vládě a jejím reformám. Sílí také tlak rodin rukojmí a jejich příznivců, kteří jsou stále hlasitější a oba tyto protestní proudy pomalu splývají. Rozpad vlády by ale mohly přivodit také její vlastní členové. Náboženské strany hrozí odchodem, pokud kabinet prosadí odvody ultraortodoxních mladíků do armády. Stažením své podpory hrozí i ultranacionalista i tam. A Erben k viru, který zas trvá na útoku na poslední základnu Hamasu v Ramalláhu. Otázka předčasných voleb však je ve vzduchu. Netanjahu je odmítá s tím, že kampaň povede k rozdělení společnosti a ohrožení válečných cílů. Jenže brzké volby si přeje většina dotázaných občanů. Pro izraelskou politiku je příznačné, že se předmětem sporu stalo i případné datum. Odpadlík od Likudu Gideon Saar navrhl vyhlásit volby na příští leden. Benny Ganc kontroloval návrhem, aby se konaly už v září. A nynější vůdce opozice je i Lapid říká, že tak dlouho společnost na novou vládu čekat nemůže. Ganz v volání po volbách ospravedlňuje tím, že společenské napětí se přelilo do ulic a vyhlídka na hlasování by debatu vrátila zpátky do médií, kampaně a parlamentu. Jenže Benny Ganc také vidí, že Netanjahu a jeho Likud by nyní volby jasně prohráli, zatímco Gancovi národní jednota by vyhrála s větším počtem hlasů, než kdy dostal Likud, ale také současně, že voličská přízeň Likudu se pomalu zvedá, i když velmi pomalu. Ve zvláštní situaci je zmíněný vůdce opozice Lapid, jehož strana se nepodílela na Římanové blamáži ani nynější válce, ale přesto také překvapivě ztrácí podporu. Na předčasných volbách by tak asi vydělal, ale ne dost. A také částečně na úkor svých potenciálních spojenců. Zajímavé je, že jeden ze dvou ultranacionalistů vetřel s Modrič by se možná nedostal přes volební práh. Ve hře je řada neznámých. Nejzajímavější by byl příchod bývalého člena generálního štábu a pozdějšího ministra. Je i tlak Olena, který by rád sjednotil zdecimovanou izraelskou levici. A pokud by se mi to povedlo, zcela nově by zamíchal kartami. Izraelští sociologové si všímají, že trvá rozdělení společnosti. Volání po jednotě pod heslem společně zvítězíme tedy samo o sobě nestačí. Ukazuje se také jiná izraelská zvláštnost optimismus, odolnost společnosti a důvěra v budoucnost kombinované s velkou nedůvěrou ve společné instituce, především ty politické.