Kauza prodeje plynovodu NET4GAS připomněla, že i po odchodu Andreje Babiše z mediálního trhu tu zůstalo ještě několik dalších tzv. mediálních atomových kufříků. Pokud by je chtěl ale nikdo používat, prohráli bychom nakonec všichni. Září bylo skoro až slyšet, jak si český mediální trh po 10 letech oddychl. Agrofert oznámil prodej svých mediálních aktiv, což fakticky ohlašuje konec nepřijatelného desetiletého střetu zájmů expremiéra Andreje Babiše, který kombinoval ekonomickou, politickou a mediální moc. A když se řekne, kombinoval tak velmi silně. Známý je jeho telefonát do Lidových novin hned po nákupu médií v roce 2013, ve kterém soptil na redaktora proč jeho ano v čase předvolební kampaně nemá více prostoru. O rok později byly zveřejněny nahrávky, ve kterých Babiš zase úkoluje redaktora MF DNES, na kdy má časovat a taky na politické oponenty. Ano. A Babiš své mediální impérium využíval až do konce. Stačí si vzpomenout na pozoruhodnou náklonnost jeho lifestylových časopisů v čase prezidentské volební kampaně. Využívání médií Babiš nebylo tak okaté, že dalo zapomenout na ostatní vlastníky, kteří, ač nešli do politiky, tak vedle mediálního byznysu také mají své zájmy vůči státu či jejich byznys je pod silnou státní regulací. Spolumajitel skupiny Penta Marek Dospiva kdysi slavně vlastnictví médií pro jiné než byznysové účely popsal jako atomový kufřík. Chtěl tím popsat strategii vzájemného odstrašování mezi velkými hráči, kdy každý vlastní nějaké významné médium. Stačí tedy takový kufřík mít? Není třeba otevírat. Nyní nám spor ministra průmyslu Jozefa Síkely a miliardáře Daniela Křetínského připomněl, že se ale kufříky také někdy mohou otevřít. Ministr Síkela je už týdny hvězdou titulních stran deníku Blesk a titulky jako ministr Síkela a spol. O okradou v tichosti stát o 33 miliard. Nedávají pochyb, že ta pozornost je silně negativní. V textech je zároveň cudně pomlčel o tom, že dalším zájemcem o síť plynovodů byla právě energetická skupina. Křetínského nákup silně zadluženého provozovatele je jistě sporný a rychlost, se kterou vláda schválila, podezřelá. Nicméně to ještě neznamená, že poražený byznysmen by měl na oplátku využívat svá média. Ministr Síkela navíc vzápětí ukázal, že i on má vlastně svůj mediální atomový kufřík. Nic sice nevlastní, ale má přístup do světových médií. A tak ve The Financial Times varoval, zda Křetínský podobně nevyužívá svá mediální aktiva i v zahraničí. A to asi zabolelo, protože Křetínský je aktivní nejen na francouzském mediálním trhu, ale nyní pokukuje i po tom britském a takovou reklamu si rozhodně nemůže přát. Úplně nejlepší by bylo zase kufříky zavřít a naopak se věnovat posílení redakční nezávislosti v českých médiích. Je zajímavé, jak svorně politici i byznysmeni odsuzovali to, co Babiš prováděl se svou mediální divizí, ale když jde o jejich zájem, najednou na to rychle zapomínají. Je to nejen smutné snižování úrovně žurnalistiky, ale je to i tuze nebezpečné současné střední Evropě. Česko své postkomunistické sousedy nyní přeskakuje ve svobodě tisku. Celkem výrazně a společným cílem by mělo být tento ostrůvek plurality a nezávislosti médií v regionu co nejdéle udržet, nikoliv ho zničit otevíráním mediálních atomových kufříku.