Že má ČR systémový problém s rasismem vůči romské menšině, je fakt, za který jsme coby země dlouhodobě kritizováni z mnoha evropských i lidskoprávních organizací. Naposledy toto téma připomněla komisařka Rady Evropy pro lidská práva Dunja Mijatovičová, která po své oficiální návštěvě v únoru uvedla, že Romové jsou u nás diskriminováni takřka ve všech oblastech života. Nejvíce však komisařka upozorňovala na školství. Studie PAQ Research, zaměřená na otázky segregace a vzdělávání Romů a Romek, její slova jen potvrdila. Česko má skutečně zásadní problém s tím jaksi v oblasti vzdělávání k Romům staví. Čísla mluví jasně. Romské děti čelí stejnému vyloučení jako před pěti lety, kdy proběhlo poslední zkoumání. V Česku zůstává na 130 segregovaných škol, kdy tvoří Romové minimálně třetinu žactva, častěji než v minulosti využíváno přesouvání romských žáků do speciálních tříd běžných škol. V tamních lavicích mají pětinový podíl, přestože v celkové populaci žactva mají Romové tří procentní zastoupení. A to není vše. Školské poradny často využívají zastaralou diagnostiku a jejich výsledky napříč republikou se nevysvětlitelně liší. Vyčleňování romských dětí někdy podporují i obce svou prací se spádovými oblastmi. Školy samotné mnohdy neumí pracovat se znevýhodněním. Situaci komplikuje decentralizace zdejšího systému a výsledek? Roky trvající útlak romské menšiny a odsuzování romských dětí k neúspěchu už od nízkého věku jen pro to, jakou mají barvu kůže a jaké se k Romům u nás pojí předsudky. Je to vlastně neuvěřitelné. O tom, čemu romské děti v oblasti školství čelí, se mluví několik desítek let. Dříve tu byla tendence vše svádět na minulý režim, který romské děti rovnou vyčleňoval a často posílal do zvláštních škol jen proto, že to byli Romové. Ale ani více než tři dekády od roku 1989 není český stát schopný zajistit romským žákům spravedlivý přístup ke vzdělání. Segregace nikam nezmizela, trvá a má naprosto ničivé dopady na osudy Romů a Romek u nás. A navíc problém má i další rozměr, a to ten, že se netýká všech Romů úplně stejně. Nejhůře na tom jsou, jak už to tak bývá, ti nejzranitelnější děti z chudých rodin, které se kromě rasismu potýkají i se sociálním vyloučení. Problém sám o sobě se ale jen tak nevyřeší. Segregace neskončí, dokud toto téma Ministerstvo školství nezačne brát vážně, dokud se mu nebude věnovat a dokud školám, které mají vysoké % chudých romských dětí, neposkytne maximální podporu. Je také třeba řešit i další aspekty vyloučení, které mají přímý vliv na kvalitu života nestabilní bydlení nebo předlužení. Mělo by se také začít s efektivním propojováním sociální práce a školství a především by si ministerstvo školství a Česká školní inspekce měli vyjasnit, kdo má za tristní a ve všech ohledech alarmující přístup k romským žákům nezodpovědnost a kdo také bude něco konečně dělat? Decentralizace, která ve školství panuje, totiž nefunguje, ba co hůř, přímo se podílí na diskriminaci těch, kteří to u nás už tak mají mnohonásobně náročnější.