Ostře sledovaný soud s Janem Cimickým nabídl místy šokující popis letitého přehlížení sexuálního násilí, které vlivný psychiatr po léta páchal. Desítky žen, zranitelných klientek, které u něj hledali podporu a pochopení, se nakonec stali oběťmi. Jeho predátorské chování. Cimický zneužíval svého postavení dlouhé dekády. Vybíral si ženy, které se na něj obraceli s důvěrou a potřebovali jeho odbornou pomoc. Měli je sexuálně napadat, zneužívat jejich stavu, obtěžovat a některé měl dokonce znásilnit. O tom, že se psychiatr takto chová, se podle řady výpovědí jeho někdejších kolegů a kolegyň vědělo. Uvedla to třeba Cimického bývalá kolegyně, sexuoložka Hana Fifková, která působila v Bohnicích v letech 1989 až 1994 dokonce proběhlo několik pokusů psychiatra mediálně usvědčit. Bez úspěchu. Problémy se navíc vynořovaly takřka všude, kde Cimický působil. Zdá se ale, že oběti nebyly adekvátně vyslyšeny a k soudu se tak případ dostává s neuvěřitelným zpožděním desítek let, během kterých Cimický beztrestně ubližoval dalším a dalším lidem. Jeho kauza ale není jediná, které je v současnosti věnována velká mediální pozornost. Šokovaně reagovala odborná i laická veřejnost. Děsivý případ znásilňované dívky, kterou roky zneužíval. Očím a soudem ubyla za to pravomocně udělena jen podmínka. Soudní znalec v tomto případu navíc uvedl, že jednání nemělo na nezletilou naštěstí zásadní negativní dopad a je velká pravděpodobnost, že jí obtíže úplně zmizí. Jenže mladá dívka, kterou očím dle jejich soudu znásilňoval několikrát týdně a někdy i třikrát za den, vydírali a týral, se. Kvůli vyjádřením znalce i výsledku líčení pokusila spáchat sebevraždu. Přežila, ale stále se nemůže vrátit domů, protože agresivní a násilní očím tam žije. V rozhovoru pro seznam zprávy znalci vzkázala, že by mu přála jedinou noc s agresorem, který takto zničil život. Otřesné případy z posledních týdnů mají společnou jednu věc systémovou nedůvěru k obětem sexu a lisovaného násilí. Ta je pro tento typ násilí typická. Přeživší se setkávají s bagatelizací, zesměšňováním, s viktimizací nebo hlubokým nepochopením. Svou roli v tom hraje i skutečnost, že se často jedná o ženy. Jejich zkušenosti nejsou brány tak vážně. Bylo to vidět takřka v každé významné kauze, kterou jsme měli v uplynulých letech možnost sledovat. Ani média pak mnohokrát neví, jak se k přeživším se globalizovaného násilí stavět jako jejich zkušenostech psát. Často si jen v okusují na predátory je oběť přehlíží nebo o nich mluví s jistou mírou zpochybňování. To vše se samozřejmě odráží i do zbytku společnosti. Policii, znalce, státní zástupce nebo soudce nevyjímaje. Je přitom zjevné, že mnohé se za poslední roky zlepšilo. Policie se snaží chovat citlivěji. Přibývá soudců a soudkyň, kteří se starají o postavení a bezpečí obětí. Média hledají cesty, jak o náročném tématu psát citlivě. Podobné případy, jaké sledujeme nyní, však důvěru v instituce radikálně nabourávají a přispívají k atmosféře strachu, v rámci nějž oběti sexu a lisovaného násilí raději na policii ani nejdu, ani zde nahlásí. Tento depresivní koloběh, v jehož jádru je opakované zatěžování už tak dost zraněných lidí. Před ne jediné hluboké sebereflexe našeho vztahu k přeživším sexu a lisovaného násilí, která musí začít v nejvyšších patrech politiky, justice a policie.