Posloucháte úterní dopolední program rádia vašeho kraje. Máme 11 minut po 10.. Vítám dnešního hosta a tím je spisovatelka Jana Poncarová. Dobrý den. Dobrý den. Vy jste u nás, Jano, byla na konci listopadu představit svůj pátý román. Herečka o Jarmile Horákové, prvorepublikové umělkyni, jejíž kariéru překazila nemoc. A už jste tady znovu. Vy jste strašně pilná spisovatelka. Na světě je vaše nová kniha deník Věry Kohnové. Publikace vznikla ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem. To je určitě dobré říci. To jméno a i jeho hlas naši posluchači dobře z vysílání znají. Jano, to je první knížka, kde máte spoluautora? V podstatě ano. A my jsme se s Jiřím tak nějak učili pracovat v týmu na té, na té knize. On za těch posledních víc jak 10 let, tak shromáždila poměrně hodně faktů a historických skutečností o příběhu Věry Kohnové. A jak? Když jsem ten příběh objevila a zjistila jsem, že souvisí s naší rodinou, protože ten deníček uchoval moje prateta, tak potom jsem vlastně iniciovala vznik té pamětní desky, kterou jsme odhalovali loni a spojila jsem se s Jiřím Sankotem a od toho byl pak už jenom krůček k vydání toho deníku a k sepsání toho. Většina příběhu.

Jaké je to pracovat na knížce ve dvou a tak? Určitě je to jinak nejde, než když pracujete v jednom člověku. Víc tam ty věci sdílíte, bavíte se o nich. A musím teda říct, že s Jiřím se mi pracovalo dobře, že my jsme se ty role rozdělili. On se víc věnoval těm historickým faktům, já jsem se třeba víc věnovala ta beletristické části, ale sdělili jsme to spolu. Oba dva jsme to několikrát pročítali. Říkali jsme si k tomu připomínka. Byla to hezká práce. Tak jste se někdy trošku maličko poškorpili, nebo opravdu všechno bylo zalito? Šlo.

Já myslím, že jsme se ani neproškrtali, že vždycky jsme se o těch věcech pobavili a vlastně jsme dost jako souzněl i v tom, jak to chceme uchopit ten příběh. Takže to vlastně bylo v pořádku, protože byli jste možná u toho. Spoustu kávy, hektolitry kávy.