Jak to vidí...

Jan Krajhanzl: Green Deal není utahování opasků, kdy se cedí krev. Není tu ale nikdo, kdo by to Čechům vysvětlil

Jak to vidí...

Ochrana životního prostředí není Čechům lhostejná. Jak na to ale nevědí

Dvojka

Češi se k ochraně životního prostředí a evropské Zelené dohodě stavějí veskrze pozitivně. Rádi by snížili uhlíkovou stopu i rozumně zateplovali. Bližší znalosti jim ale chybí. „Není tu žádný mluvčí, který by veřejnost informoval. Zákonitě pak nastupují obavy a nejistota, jestli ti nahoře na ty dole dostatečně myslí,“ vysvětluje environmentální psycholog Jan Krajhanzl. Co dalšího odhalil výzkum Česká (ne)transformace? A jak se liší v pohledu na klima slovenská veřejnost?
Jan Krajhanzl, Zita Senková

25. října 2022, 08:30

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Co si Češi myslí o klimatických změnách a jak se jim hodlají přizpůsobit nebo jejich dopad zmírnit. Takto před rokem shrnul projekt ČRo rozděleni svobodou klimatická změna. Téma zpracovali také sociologický ústav STEM a komunikační centrum institut 2050. Výsledkem je výzkum Česka. Ne transformace, to ne je v závorce. To asi už mnohé naznačuje, pane Krajhanzle.
Ano, my jsme dlouho v týmu přemýšleli, jakým způsobem zvolit vlastně výstižný název pro ty výsledky, které jsme vlastně reálně z těch dat jako vyčetli a ukázalo se nám, že ten český postoj k té transformace je vlastně takový jako ambivalentní by tam máme vlastně velký zájem, proto hodně co dělat pro ochranu klimatu. Česká veřejnost si dneska už jako rozhodně uvědomuje, že změna klimatu je závažný problém, který je potřeba řešit vlastně na to jsme upozornili v našem výzkumu České klima 2021 před rokem, ale zároveň vlastně tam jako řada jako obav, řada jako nejistot třeba i vlastně nepřesných informací, které se týkají toho, co bude obnášet pro ty lidi ta transformace. Takže když si to vždycky jako nějak jako představuji, tak to vidím jako takovou chodbičku, kde lidé vlastně jako vědí, že do jedněch dveří, která by směřovala ke statutu kvót, to znamená nechávat ty věci tak, jak jsou a dále vlastně třeba destabilizovat klima, tak vlastně vejít nechtějí, nechtějí v nich pokračovat, ale zároveň se velmi jako přešlapují na Prahu těch druhých dveří a velmi váhají, jestli z transformace Bone transformují.
Ale už našli tu chodbičku.