Ranní úvaha
O psím řidiči
Ranní úvaha
O psím řidiči
Vltava
Říkali jsme jí vždycky „teta Černá“. Ne, že by to byla příbuzná, ale chodila do církve, kde nás učili, že všichni lidé nad třicet jsou pro nás strýcové a tety. V církvi byly červené lavice, kazatelna a asparágus, zpívalo se tam za doprovodu starého harmonia, přikládalo se do železných kamen. Každý seděl vždycky na stejném místě, a když bylo jeho místo prázdné, hned se vědělo, že ho postihla nemoc nebo že někam odjel.
Více z pořadu
Ostatní také poslouchají
-
O slunečnicích
Ranní úvaha
-
Eva Kadlčáková: Paní učitelce s láskou
Fejetony Evy Kadlčákové
-
Přímo z místa
-
Dagmar Ruščáková: Hodnota prázdnin
Nedělní káva
-
Věřící v Hati na Hlučínsku šeptají své prosby v kostele přímo...
Česko – země neznámá
-
Mám dvě děti a abych mentálně neupadla, vystudovala jsem práva, říká kancléřka arcibiskupství
Hovory
-
I tvrdá žula se za několik staletí prošlape, důkazem jsou schody kostela ve Větrném Jeníkově
Příběhy z Vysočiny
-
V Ungeltu, klidném koutě v centru Prahy, bývávalo hodně veselo
Prahou křížem krážem