Následující zprávu bychom ještě nedávno nutně považovali za kachnu. Případně se podívali do kalendáře, zdali není apríl a biotechnologická firma koho z amerického Dallasu totiž pracuje na oživení mamuta pod mottem starý známý a nový hrdina ho chce znovu vysadit na arktická území už v roce 2027. Jak se křísím a moc. S tím, jak taje permafrost, lze nalézt stále větší množství mamutích pozůstatků. Vědecký tým společnosti z nich izoluje životaschopné vzorky DNA, které následně laboratorně upraví s cílem vytvořit vitální embrya. A ještě si vypomůže genetickou informací asijského slona, která je z 99,6 % shodná. Embrya pak umístí do děloh. Summit slona afrického, který mamutí kousky odnosí. To proto, že africký slon je větší mamut srstnatý. Měřil totiž až ke čtyřem metrům. Jen pro ilustraci lidské dědičné informace se s našimi nejbližšími příbuznými šimpanzi kryjí s 98,4 %. Mamuti žili na Zemi asi milion let, než začaly před 10000 lety vymírat. Poslední brázdily planetu asi před 4000 lety. Není to nepředstavitelně. Dávno stály pyramidy, lidé psali písmem a vařili pivo. Ale dávno to je. Proč bychom je měli chtít zpátky? Kousal tvrdí, že pomohou severským ekosystému, do kterých patřily a kterým prý dnes chybí. Podle některých teorií udržovali zemi pod sebou zamrzlou tím, že šlapali trávou, bourali stromy a dostali sníh. Tudíž jejich opětovné vysazení má zpomalit tání ledu a uvolňování uhlíku. Jenže k tomu existují důkazy a je hodně odvážné tvrdit, že mamutí step na Sibiři obnoví právě stát a na chlad adaptovaných slonů. Slova o návratu mamuta jsou sice velkohubá, ale firma nám trochu že do kapsy, protože ho skládají z mamuta a slona, vyvíjejí spíš hybrid chobotnatce odolný proti mrazu. Má sice vypadat jako mamut, chodit jako mamut, troubit jako mamut, ale pravěké zvíře to nebude. Nereálná je i představa tundry jako statického prostředí, které se za ta tisíciletí neproměnilo a kde stále zeje mamutí díra. Těžko si představit, že uvolněnou ekologickou niku mezitím neobsadil nějaký jiný přičinlivý živočich. Příroda reaguje rychle a velikou otázkou je i jeho velikost. Mamut žral až 200 kilo trávy a rostlin denně. Co kdyby se jim začalo opravdu dařit? Kdo by potom přišel zkrátka. Přesto zájem o laboratorní obnovení vyhynulých druhů roste. Pokrok v genetice je totiž činí reálnými. Ale že něco umíme, neznamená, že to také dělat máme. A neetické by bylo už využití afrických slonic jako z arogantních matek. Nikdo neví s jistotou, jestli by svou nepřirozenou březost přežili. Vzhledem k velikosti plodu firma kolos a dokonce původně fantazírovala o vytvoření obří umělé dělohy. Do tématu se promítá i to, že mnoho druhů vyhubili naši předkové. Jako bychom to dnes chtěli nějak napravit. Jenže pokud chceme zvýšit biologickou rozmanitost, je cesta do pravěku proklatě nízko na seznamu priorit a pro je i právní rámec. Zdá se, že navzdory selskému rozumu není v možnostech současných zákonů zakázat soukromé firmě oživovat vyhynulá zvířata. K tématu už ostatně vznikl jeden velkofilm a nedopadlo to v něm dobře. Od svého vstupu na trh v roce 2021 získala kolos Albion. Zájemci se na svůj výzkum 225 milionů dolarů a zaměstnává 115 vědců na plný úvazek a s další šedesátkou spolupracuje. A mamutem to prý nekončí. Dalšími adepty na jejich oživovacím seznamu jsou blboun, nejapný a tasmánský tygr.