Německý Spolkový sněm patří se svými 736 poslanci k největším demokraticky voleným zákonodárným sborům na světě. Členů Bundestagu je víc než poslanců francouzského Národního shromáždění či britské dolní sněmovny. Dokonce i miliardová Indie si vystačí s menším parlamentem, než jaký mají v Berlíně. Už řadu let se v Německu debatuje, zda je tak velké grémium vůbec ještě funkční vládě. Na to, že nejde jen o poslance, ale také o jejich asistenty, vhodné kancelářské prostory a další infrastrukturu, což všechno dohromady něco stojí. Důvodem, proč německých poslanců tolik, je volební zákon kombinující prvky většinového a poměrného systému. Ten vede k situacím, že strany se silným regionálním zakotvením mohou získat ve volbách víc křesel v jednomandátových obvodech, než kolik by jim příslušel podle zásady čisté poměrnosti. Aby nebyly ostatní strany znevýhodněné, dostanou za to kompenzační mandáty. Při posledních volbách v roce 2021 jich bylo v uvozovkách jen 138. Při trochu jiném ve výsledku jich ale mohlo být ještě daleko víc všechny dosavadní pokusy najít řešení, aby počet poslanců nenarůstal, selhaly. Nikdo nechtěl ustoupit a riskovat, že by mohl mít do budoucna horší postavení než nyní. Současná vládní koalice sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze se rozhodla letitý problém s bobtnajícím parlamentem rozetnout. Její poslanci koncem minulého týdne rozhodli o změně pravidel pro volby do Spolkového sněmu a udělali to způsobem, který může mít dalekosáhlé důsledky. Třeba pokud jde o budoucí zastoupení některých regionů. Dosud totiž platilo, že pokud nějaká strana vyhrál ve třech jednomandátových obvodech, měla v parlamentu zastoupeni i přesto, že celostátně nezískala aspoň pět % hlasů. Před dvěma lety to například zachránilo postkomunistickou levici, která zůstala těsně pod uzavírací klauzulí, avšak díky silnému postavení ve východním Německu, kde vyhrál tři obchody, se do Spolkového sněmu znovu dostala. Tato možnost by nyní odpadla, neboť jednomandátové obvody by už nehrály takovou roli. NATO by mohly doplatit nejen o post komunisté, ale třeba i Bavorska. Křesťanskou sociální unie CSU, která je nyní na celoněmecké úrovni v opozici. Protože kandiduje pouze v Bavorsku, pohybuje se i ona celostátně blízko pěti procentní hranice. Tak tomu bylo i v roce 2021. Zároveň však Bavorsku vyhrála 45 ze 46 jednomandátových obvodů. Pokud by ale zůstala pod pěti %, bylo by to podle nedávno schválených pravidel úplně k ničemu a ve Spolkovém sněmu by chyběla. Není divu, že právě politici CSU patří k největším odpůrcům nové úpravy. Šolcově koalici vyčítají, že si tímto volebním inženýrstvím chce pojistit vládu na roky dopředu. Proto již křesťanští sociálové avizovali, že se pokusí nová volební pravidla ještě zvrátit, až dají podnět k Ústavnímu soudu. Na první pohled by se mohlo zdát, že změna volebního zákona je jen administrativním opatřením, ve skutečnosti ale představuje docela velkou ránu pro politickou kulturu v zemi. Dosud vždy platilo, že u volebního zákona hledala vláda dohodu s opozicí. Jestliže i nedosáhla, žádných změn, se nepouštěla. Tento princip byl nyní Šulcovou koalicí vědomě porušen, což zakládá nebezpečný precedent do budoucna. Když jde o základní volební pravidla, měla by panovat mezi klíčovými stranami shoda. Jedno, jestli jde o Česko, Maďarsko anebo Německo.