Bývalý rakouský kancléř Sebastian Kurz byl shledán vinným, že měl před několika lety lhát před poslanci parlamentu. Za to mu vyměřil soud osmiměsíční trest s podmínkou. Jde o dosud aféry, která před více než dvěma lety stála nejmladšího kancléře v rakouských dějinách slibnou politickou kariéru. Kurzova kauza se týkala zmanipulovaných průzkumů veřejného mínění placených ze státních peněz anebo obsazování klíčových pozic ve státních firmách lidmi z okruhu kurzových kamarádů. Bývalý kancléř, který se dnes živí jako poradce a lobbista, rozhodnutí soudu odmítá a téměř okamžitě se proti němu odvolal. Už dříve opakovaně označoval vyšetřování protikorupční prokuratury jako politicky motivované záměrem zdiskreditovat nejenom jeho osobně, ale i celý politický proud, který bývalý kancléř a předseda konzervativních lidovců reprezentoval. Nynější verdikt má několik rovin. Tou první je signál směrem k veřejnosti, že soudy měří všem stejně, a to i vysoce postaveným osobnostem se všemi jejich konexemi. Koneckonců rozsudky nad bývalými špičkovými politiky včetně kancléřů nejsou v Rakousku ničím novým. Stačí připomenout případ sociálního demokrata Freda s inovace, jenž vedl vládu v letech 983 až 986. I on se musel před soudem zodpovídat za křivou výpověď. Tehdy šlo o dozvuky aféry okolo nacistické minulosti spolkového prezidenta Kurta Wald. Hejma za to nakonec odešel s inovací od soudu s trestem v podobě finanční sankce ve výši 360000 šilinků, což je v přepočtu nějakých 26000 eur. Právě srovnání se synova celým případem poukazuje na druhou rovinu rozsudku proti Kurzovi. Především zde nyní těch osm měsíců, i když s podmínkou, příliš tvrdý trest ještě samozřejmě není pravomocný a klidně se může stát, že vyšší instance Kurze zprostí viny. Než ovšem odvolacímu soudu dojde, určitě to ještě nějakou dobu potrvá. Do té doby bude kurz osobností se stigmatem obžalovaného, takže všechny úvahy o jeho možném návratu do rakouské politiky proto budou liché. A pak je tu poslední třetí dimenze, na kterou rovněž celé soudní řízení proti kancléřovi upozornilo. Jde o stále ještě běžnou praxi, kdy jsou na důležitá místa v Rakousku dosazováni lidé nikoli na základě odborné kvalifikace, ale kvůli příslušnosti ke v uvozovkách správné politické straně. Samozřejmě i mezi stranickými nominanty mohou být odborníci na slovo vzatí. Nicméně spojování jednoho s druhým často budí řadu dohadů. Jedná se ovšem o praxi, která už desítky let neodmyslitelně patří k rakouské politické realitě. Změnit to chtěli mnozí, včetně samotného kurzu, když sliboval, že vnese do rakouské politiky nový moderní styl. Totéž platilo i pro populisty Jörga Haidera, který se na tom v 90. letech vybudoval své renomé. Jakmile se ale dostali jeho strana do vlády, Velim ochotně a rychle se zapojila do systému protlačování svých lidí na klíčové pozice. A představa, že by to chodilo jinak ve Vídni, kde už téměř 100 let vládnou sociální demokraté, je naivní. To je prostě Rakousko. Verdikt proti Kurzovi tak není pouze namířených proti němu osobně, ale i svým způsobem proti celé politické elitě země.