Minulý víkend se konal sjezd německých zelených. Členové strany, která je součástí vlády kancléře Olafa Scholze, nesou velmi těžce všechny kompromisy, na které musejí jejich ministři přistupovat. Za všechny lze uvést třeba plánované zpřísnění migrační politiky s řadou bodů, které považovaly ještě donedávna za zcela nepřijatelné například azylová řízení na vnějších hranicích EU či daleko rychlejší vyhošťování odmítnutých žadatelů o azyl. Vlivem společenského tlaku a zejména kvůli vysokým číslům u ilegální migrace ale neměli zelení na výběr a museli změny podpořit. Kromě toho teď ještě hrozí, že kvůli nedávnému rozhodnutí Ústavního soudu, který smetl ze stolu tzv. ekologický a transformační fond, bude v ohrožení i klíčové téma strany v podobě ekologické přeměny německého hospodářství. Právě proto vzbuzoval sjezd SZ tak velký zájem. Očekávalo se totiž, že si tam vezmou slovo hlavně nespokojenci, jimž vadí, jakou úlohu strana ve vládě hraje. Jenomže kongresy zelených už nejsou, co bývaly. Dříve to byla místa ostrých výměn názorů či akcí, které měly povahu happeningu. Nechyběly ani útoky s pytli naplněnými barvou, které někdo vrhla na prominentní tváře strany. Ano, emocí bylo dost i na posledním sjezdu, hlavně když došlo na novou azylovou politiku. Zůstalo to ale bez praktických dopadů. Naopak oba spolupředsedové strany, kteří před delegáty koaliční kompromisy obhajovali jako nutné, byli ve svých funkcích potvrzeni, takže žádná revolta členské základny se nekonala. Stejně tak ji byly i výzvy na odchod z vlády. Držet stávající kurz a nenechat se z něj svést je z pohledu německých zelených nyní asi jediná možná volba. Hlavně vzhledem ke změně nálad ve společnosti. Průzkumech klesly na 15 %. V několika posledních regionálních volbách utrpěly výrazné ztráty. U veřejnosti roste vůči zeleným plánům skepse a někdejší euforie už dávno vyprchal. A stejně tak splaskla i představa, že přeměnit ekonomiku založenou na fosilních zdrojích energie bude možné za pakatel. A pokud by se přece jenom náhodou nějaké vícenáklady objevili, občané je s pochopením přijmout, zejména když se jim bude dostatečně často zdůrazňovat, že jde o investici do budoucnosti jejich jejich vlastních dětí. Mimochodem, podobně neslavně jako v Německu teď na tom jsou zelení i v jiných evropských státech, kde měli až dosud silnou pozici. Například ve Švýcarsku. Při nedávných volbách tam utrpěli citelné ztráty. Řada jejich významných představitelů se už ani znovu nedostal do parlamentu. To ale může být pro ty německé pouze slabou útěchou. Stejně tak je nemůže příliš těšit, že ani jejich dva koaliční partneři Šolcovi sociální demokraté a liberálové na tom nejsou o moc lépe. Průzkumy mezitím ukazují, že řada Němců si přeje vypsání nových voleb. Volá po nich i část křesťansko-demokratické opozice s tím, že by se mohly konat v červnu příštího roku souběžně s volbami do Evropského parlamentu. To je ovšem nereálné, stejně jako že by se současná vláda rozpadla a skončila předčasně. Vidina jisté volební porážky, která by v případě liberálů také mohla znamenat, že by vypadli z parlamentu, může být naopak tím posledním, co bude s německou koalici ještě držet pohromadě.