Jmenování nových ústavních soudců asi není úplně nejdůležitější ani nejviditelnější funkcí prezidenta ČR. Petr Pavel si ale může hned zkraje užívat zcela naplno. Byl to hned po nástupu do funkce jeden z jeho prvních zásadních úkolů kromě inaugurace. A je tu stále. V průběhu svého mandátu obvinění 13 z 15 soudců a bude muset vybrat i jejich předsedu. Dost vlivu na Ústavní soud na jednoho prezidenta 3 1. Ústavní soud se už prezident jmenoval. Podle ústavy s nimi souhlasil Senát, i když v jednom z jeho výborů přece jen narazil. Nyní se jeho další návrhy setkávají opět vstřícností. Senátoři zpravidla oceňují jejich profesionalitu a transparentnost výběru. Prezident opravdu sází na otevřenost a konsensus. Pomáhá mu v tom ale, že v Senátu mají většinu strany, kterým konvenuje osobně, a i při jeho volbě mu vyjadřovali podporu. Bylo by zajisté zajímavé si reálně i představit, jak by prezident se Senátem komunikoval, kdyby tam převažovaly je mu méně nakloněné strany, jak se to dělo zhusta prezidentovi předchozímu. Ten dával najevo sympatie stranám a ony také jemu, které v Senátu neměli větší sílu. Jeho kandidáti se mu také vraceli. On se zase nelichotivě vyjadřoval k Senátu. Své kandidáty ale Miloš Zeman, o kterém je tu řeč, vybíral způsobem nepříliš průhledným, až se často mluvilo o tahání z klobouku. Příští měsíc také bude končit mandát předsedovi soudu Pavlu Rychetskému, který se už ani nechtěl ucházet o další období. A to bude vlastně první zcela hvězdná hodina prezidenta, v tomto smyslu stále nového Petra Pavla. Jmenování nového předsedy už bude zcela v jeho kompetenci. Nebude potřebovat žádné schválení. Je proto pravděpodobné, že to bude některý z jím jmenovaných členů soudu. O mnohých už se spekuluje a hovořilo se o tom při jejich slyšení v Senátu. Jeden ze senátorů dokonce tak zdůvodnil své negativní stanovisko k jednomu z kandidátů. Ať už to bude kdokoliv, jen to podtrhne, že současný prezident bude mít velký vliv na profil Ústavního soudu, a to i dlouho poté, co jemu samotnému skončí funkční období. Zatímco u prezidenta je to pět let, u soudců a jejich předsedy 10. Odpovědnost, tedy velká a veřejná viditelnost bezesporu také. Hodně se to už přiblíží nejzásadnější kompetenci prezidenta, a to jmenování premiéra a vlády. Předseda Ústavního soudu ostatně je také jedním z nejvyšších ústavních činitelů. Už zmíněný prezident minulý mu naštěstí nezanechal dědictví, o kterém se mnoho mluvilo, protože ho sám připouštěl. Miloš Zeman totiž měl za to, že může na dlouho dopředu jmenovat předsedu Ústavního soudu, takže prezident nový by o tuto pravomoc přišel. Mnozí ústavní právníci ho přesvědčovali o omylu. Stávající předseda Rychetský se dokonce vyjádřil natvrdo, že takové jmenování by nový prezident vůbec neměl respektovat. Zeman ale měl své analýzy a jen trpělivý a konsensuální premiér Petr Fiala ho přesvědčil, aby nic takového raději nedělal. To bychom tu měli přece jen problém. Podobně konsensuální prezident Pavel se zase naopak stal terčem kritiky, že jeho výběr kandidátů na ústavní soudce je transparentní až přespříliš. Za své kandidáty by se měl postavit sám, nikoliv se krýt nějakou výběrovou komisí. Ale i tyto obavy prezident rozptýlil. Když tak opravdu učinil, dokonce osobně na schůzi Senátu, kam bývalý prezident zásadně nedocházel. Co je na tom určitě pozitivní, že Ústavní soud bude záhy po konci mandátů zase kompletní včetně svého předsedy. Tak by to mělo být a v minulosti často nebývalo.