Řešení aktuálních horkých otázek zabraňuje zatím vládě soustředit se na své další cíle. Její programové prohlášení bylo ambiciózní a vytklo si vyřešit mnohé, na čem vlády předchozí ztroskotal. I válka na Ukrajině a rostoucí ceny paliv a energií jí po roce vládnutí nedali moc prostoru přijít s něčím životaschopným a otevřela se otázka revize programu. Jedním z takových bodů může být zajisté trvalo slibu, že nebude zvyšována daňová zátěž. Ten už prošel zkouškou při zavedení mimořádné daně, ale ustojí ho definitivně vláda, která nechce nechat nikoho padnout a zároveň hlásá rozpočtovou odpovědnost a snižování státního dluhu a dalšími oříšky. Spíše ořechy bude důchodová reforma a bytová politika, která by měla zajistit dostupné bydlení. Obě záležitosti jsou kruciálního charakteru, řeklo by se jejich neřešení. Souvisí se samotnou podstatou demokratického státu. Pokud nezajistí svým občanům tyto základní životní potřeby, může velmi snadno přijít o podporu ve prospěch radikálů, kteří slíbí vše. Vláda východiska nastínila. V tomto směru nemusí na svém prohlášení nic revidovat, i když úmysl prezentovat třeba reformu penzí do konce tohoto roku je asi ambiciózní až příliš. Všechny předchozí vlády si na tom vylámali zuby, ač to také měli v ctižádostivé podobě ve svém programu. Dostupnost bydlení je v tuto chvíli ve stavu blížící se katastrofě. Bydlí už zpravidla jen ti, kdo si bydlení včas pořídili nebo v různých vlnách privatizace získaly z veřejných zdrojů. Proměna nemovitostí ve výhodný investiční nástroj, jejich vysoké ceny a zhoršený přístup k úvěrům způsobily, že mladí lidé a jejich rodiny na vlastní bydlení už nedosáhnou. Ve špatném stavu je i bydlení nájemní. Při dlouhodobém spolehlivém růstu cen se už ani nevyplácí byty pronajímat. Recepty na to nejsou jednoduché, ale středopravá vláda by měla sázet především na obnovení zdravého trhu bez dřívějších regulací a jeho omezování. To se ale lehce řekne, mnohem tíže ji udělá vždy ale platí, že pokud trh špatně funguje, je třeba ho spíše podpořit než zregulovat. Což se děje nyní u energií. Jsou to totiž opatření jen dočasná, která mohou zároveň přinést jiné problémy nedostatek, korupci a chátrání, jak jsme to sami viděli v přeregulovaném hospodářství bývalého režimu. Těžko ale říci, jestli by to za současné situace zvládl i Fridrich fond Hájek. Totéž platí pro reformu penzí. Jejím základním nezpochybnitelným atributem je zvyšování věku, od kdy je na důchod nárok. To se v minulých letech dělo intenzivně a dělo by se i dále, kdyby přece jen nebyl tento věk je zastropován. Jak je dnes aktuální slovo v současné době na kultivovaných 65 letech. Do jista se právě otevírá otázka, zdali některá povolání by neměla mít strop níže a také jak zohlednit výchovu dětí, což bylo zcela vypuštěno a zanedbáno. Ostatní postupy jsou ve hvězdách. Průběžný důchodový systém funguje v zásadě dobře, ale může se časem zaseknout, jak bude důchodců přibývat. Vláda premiéra Nečase přišla kdysi s myšlenkou převedení části důchodového účtu do soukromých společností, které by snad uměli prostředky zhodnotit a vybrat další. Následující vláda premiéra Sobotky to zrušila bez větších protestů. Byla to cesta v mnoha směrech problematická, i když alespoň nějaká důchodové zabezpečení, to by asi měl nakonec být celý systém státního důchodu v kombinaci se soukromým připojištěním, spořením a investicemi. Jednou z takových je jistě i splacená hypotéka. Každopádně vláda stojí před výzvou, proti které jsou epidemie, uprchlická krize a blízká válka vlastně jednoduchými problémy, protože mají prostá, jasná a akutními okolnostmi daná řešení. V otázce bydlení a důchodů bude nutné přijít s recepty velmi sofistikovanými. A to je také důvod, proč se to žádné vládě i přes líbivé proklamace nepodařilo. Jak dopadne vláda Petra Fialy?