Dva o konsolidační balíček je jen začátek. ODS a lidovci by měli nechat ústavu na pokoji, když Klaus a Zeman vládli zemi rukou nerozdílnou. Komu fandit kvůli pleti či pohlaví? Hořící Paříž? Příběh dvou imigrantů. To jsou titulky našeho komentářového pořadu. Od mikrofonu vás zdraví Radko Kubičko.

Názory a argumenty.

Prázdniny začaly a také doba klidu a dovolených. Jenže politika si letos prázdniny nebere. Během léta by měla PS, Senát i prezident posoudit a schválit tzv. konsolidační balíček, tedy úsporná opatření na konsolidaci veřejných financí. Má to přece jen jistou tradici. Během léta se občas musí stihnout schválit vše, pokud to má platit od příštího roku. Slovo má Petr Honzejk z Hospodářských novin. Ve sněmovně začíná příští týden to, co se dá brutálním klišé nazvat jako horké politické léto. Na program jednání přichází konsolidační balíček, který obsahuje škrty, zvýšení některých daní a omezení valorizace důchodů. Fialova vláda tvrdí, že na přes rok přinese úspory za 94 miliard korun, po dvou letech pak z toho 48 miliard. Horko ve sněmovně bude, protože opozice tedy ano. A SPD chce přijetí úspor, které označuje za asociální, bránit všemi dostupnými prostředky, takže se dají očekávat dosud největší obstrukce. Uslyšíme sáhodlouhé projevy nejen Andreje Babiše a Tomia Okamury, které nebudou mít s financemi nic společného. Jednání se bude protahovat do noci, možná se i někdo přilepí ke sněmovnímu pultíku. Lze ale předpokládat, že úspory nakonec během července projdou. Vláda má většinu 108 hlasů a nic nenasvědčuje tomu, že by až na drobnosti byla ochotná s čímkoliv konsolidační balík uhýbat. Zajímavé bude sledovat snad jen to, jestli nakonec kabinet přece jen nedostane rozum a nekývne na zdanění tichého vína. Ale i to by bylo spíš překvapení. Otázkou je spíše, co bude dál. Úspory, které nyní bude řešit sněmovna, totiž nebudou ani náhodou stačit. Je sice pravda, že rozpočet se v červnu vylepšil z rekordního květnového schodku 271 miliardy korun klesl o 56 miliard. Jenže to je za prvé pořád druhý nejhorší výsledek v historii Česka. A za druhé, když se podíváme, co za vylepšením bylo, spatříme mimo firemní daně hlavně toky z evropských fondů u zdanění fyzických osob a pojistného dynamika výběru dál klesá, takže strukturální problém samozřejmě trvá. Zatím je pravděpodobné, že na konci roku se bude schodek státního rozpočtu pohybovat kolem 360 miliard korun. Tedy bude o 60 miliard vyšší, než ministerstvo financí původně předpokládalo. A to dokonce i když započítáme superdividendu, pro kterou si stát mimořádně sáhl do společnosti ČEZ. A vezmeme v úvahu avizované úspory v chodu jednotlivých ministerstev. Do budoucna jsou tedy možné v zásadě dvě cesty. Ta první spočívá v celkově racionálnějším hospodaření, tedy že se konečně někdo podívá na množství agend státu a proškrtá je, že se skutečně omezí dotování všeho možného a že si přestaneme namlouvat, že vyrovnat rozpočet půjde bez dalšího zvýšení daní. Druhá cesta pak spočívá v tom, že zavřeme oči a řekneme si za tím je to dobrý. Jiné země EU jsou zadluženy více a pojedeme nezmenšenou rychlostí vstříc dluhové zdi. Jak to s Českem nakonec dopadne, to bude záležet na odvaze této vlády, ale také na tom, jaká vláda.