Soudný týden lídra hnutí ANO Andreje Babiše. Co ukazuje společné cvičení arménských a amerických vojáků či další americký prezident pod hrozbou impeachmentu? Nejenom. Tato témata rozebereme v následující půlhodince Názorů a argumentů naši komentátoři. Příjemný a ničím nerušený poslech přeje Petr Schwarz Názory a argumenty.

Soudy odhalují Andreje Babiše jako rekordmana ve lhaní, tvrdí šéf. Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk. Více vysvětlí ve svém komentáři.

Andrej Babiš věru neměl u soudu dobrý týden. Nejprve Vrchní soud zrušil osvobozující rozsudek v kauze Čapí hnízdo, poté mu Nejvyšší soud nařídil omluvu Miroslavu Kalouskovi za pět let staré dehonestující výroky. Internetový bavič i na to reagovali vtípky, že je to jasný projev nové totality, což je nesmyslný termín, který se Babiš vymyslel, aby mohl tvrdit, že jsou všichni proti němu, a nevypadal u toho jako ufňukaná. Ale vážně, když se podíváme na to, co oba rozsudky spojuje. Uvidíme toxicitu, kterou Andrej Babiš zatěžuje celou českou politiku. Hlavní postavou opozice, člověk, se kterým se táhne podezření z podvodu, za který může jít i do vězení. Zároveň člověk, který neváhá v zájmu získání politické moci nejen urážet oponenty na potkání, ale dokonce o nich i brutálně lhát. Zdálo by se, že z obou složek Babišovi toxicity je horší ta první, tedy podezření ze zločinu. Pokud jde o výrok, je v politickém boji. Má se obecně za to, že se špinavostí dopouštějí všichni a Babiš tak nepřekračuje místně obvyklou úroveň politického honu. Jsem. Jenže ono to tak úplně není. Vidíme to právě na aktuálním rozsudku. Babiš se musí omluvit Kalouskovi za výrok, že v době, kdy byl Kalousek náměstkem ministra obrany cituji zabil Lidice s padáky, což není nějaký hodnotící soud, na který má každý právo. To je přímé skutkové tvrzení. A když někdo o někom tvrdí, že zabiják, musí proto mít důkazy, když je nemá, a nesmí se divit, že ho soud následně umravní. U Babiše jsou přitom objektivně lživé útoky na kdekoho standardní součástí politické taktiky. Svědčí o tom přehlídka případů, ve kterých mu soud nařídil omluvu. Musel se omlouvat svému exnáměstkovi Lukáši Wagenknechtovi. Musela se omlouvat investigativní novinářce Petře Holcové a především paní Janě Filipové, která na Babišovi vysoudil omluvu za lživé tvrzení, že demonstranti proti němu byli zaplacení. Z toho všeho vidíme, že Andrej Babiš pozvedl lhaní v české politice na kvalitativně i kvantitativně novou úroveň. Kvalitativně, protože s takovou lehkostí ze zabíjení a zkorumpovanosti ještě někdo, kdo se nachází v tak významné pozici jako Babiš oponenty neobviňoval a kvantitativně proto, že nikdo jiný nemá na krku tolik rozsudku, které mu nařizují, aby se obětem svého laní omluvil. Babiš se sice snaží tvrdit, že je to jen tím, že on své oponenty za výroky nežaluje, protože mu prý nestojí za to se soudit. Jenže to je chabé tvrzení. Soudí se naopak velmi rád, jak o tom svědčí úsilí, které u slovenských soudů věnuje tomu, aby dokázal, že nebyl důvěrníkem StB s registračním číslem 2 5 0 8. 5, respektive aby prokázal bizarní konstrukce, že si jeho důvěrnic té estébáci vymysleli. Pro úplnost dodejme, že se mu to zatím vůbec nedaří. Když to shrneme, kdo chce, vidí skrze aktuální soudní rozsudky dokonale, co je Andrej Babiš zač? Že to 30 % lidí v Česku vidět nechce a raději věří Babišovu bájení o jakési nové totalitě, která mu ubližuje, je věc jiná věc, která má něco společného s krizí demokratické politiky. Což by ale bylo už na úplně jiný komentář.