A ještě jednou se vrátíme k otázkám spojeným se schvalováním státního rozpočtu. Prezident Zeman se totiž rozhodl upravený letošní rozpočet vetovat. Slovo má komentátor Petr Fischer.

Podruhé vynechal Miloš Zeman příležitost promluvit před schvalováním rozpočtu. Poprvé za to mohla vážná nemoc prezidenta. Svou nepřítomnost si hlava státu vynahradila letos v únoru, kdy se schvaloval předělaný rozpočet po Babišově vládě. Už tehdy prezident mluvil o nutnosti splácet staré dluhy a kritizoval vládu za to, že nenašla odvahu ke zvýšení daní, bez něhož se rozpočet nesrovná. Zemanovo veto upraveného letošním rozpočtu, jehož schodek se vyšplhal na úroveň původního deficitu Babišova kabinetu, tedy nespadlo z nebe a nelze ho vykládat reflexivně pouze jako prezidentovu pomstu za snížení rozpočtu Lánské obory o 30 milionů korun, jak to interpretuje například předsedkyně sněmovny. Zeman, který si rituální řečí před schvalováním rozpočtu chtěl udržet status ekonomického znalce. Na chybné snižování daní upozorňoval už v době, kdy ho Babišova vláda za pomoci ODS a SPD schvalovala. Měli stejné argumenty riziko inflace a další rozkolísání schodku, což se také zcela nepřekvapivě stalo. Zeman ale tehdy ještě držel palce Andreji Babišovi, který potřeboval předvolební rehabilitaci za katastrofální krizové manažerství v covidové pandemie. A tak na snížení daní na dva roky kývl. Ministr financí Zbyněk Stanjura má samozřejmě pravdu, že si Zeman termín vypršení svého slibu špatně spočítal. Nedošlo mu totiž, že tolerance nižších daní, které jako levicový liberál vždy odmítal, překračuje délku jeho prezidentského mandátu, takže nad plněním nepsané dohody nebude mít ohled. A protože ano, ODS a SPD časové omezení nižších daní do zákona nevložili, musel prezident na poslední chvíli zasáhl. Důvodem tedy není vládní schválnost vůči Lánské oboře, kde působil odsouzený a prezidentem osvobozený správce Miloš Balák, nýbrž Zemanova snaha udržovat auru ekonomického odborníka. Koneckonců vyšší daně schované do spojení návrat do stavu před zrušením superhrubé mzdy, ale bez superhrubé mzdy, doporučuje 99 % ekonomů sedících v NERV, tedy těch nejlepších ekonomických Love Česku, kam Miloš Zeman, jak jeho veto jasně potvrzuje, samozřejmě patří. Za vetem je tedy spíše odborně se tvářící osobní ješitnost než politická schválnost, protože i prezident ví, že jeho veto nemá prakticky žádnou jinou váhu, neboť ho sněmovna ihned přehlasuje. Celé roky chodil Zeman do sněmovny předvádět svou ekonomickou erudici, vyučovat ostatní s fiskální politiky. Používal několik obecných pouček, které točil dokola, jako jsou pozitivní investiční dluh, tlakem se, rušení daňových výjimek apod.. Vyšší daně jsou jen další položkou v této sérii odborné Zemanovi sebeprezentace, tentokrát autoritativně podpořené názorem NERVu. Prakticky to ale nebylo k ničemu. Jediným skutečným výstupem prezidentova odborného ekonomického snažení zůstává mocenské jmenování členů bankovní rady ČNB, které s bedlivého jestřába udělalo poklidně sedící holubici.

Už za.