Kulturní války v naší politické scéně, ohlédnutí za Ivanem Vyskočilem a historie. Studentský majáles to jsou náměty některých příspěvků dnešního vydání pořadu, k jehož poslechu vás zve Jan Bednář Názory a argumenty.

V posledních letech se zdá, že česká společnost je stále více rozdělená. Polarizované tábory proti sobě vedou permanentní boj. Nad jedním případem společenského a politického dělení se zamýšlí publicista Jan Vávra.

Nedávno schválila PS zákon o oznamovatelích protiprávního jednání, který vychází z evropské směrnice. Protikorupční organizace i někteří politici prosazovali, aby se ochrana oznamovatelů vztahovala i na anonymní podání. Ovšem poslanci ODS, KDU a ano to shodně odmítli, protože nejde o první programové souznění mezi ODS a ano, možná vidíme zárodky budoucí vládní koalice. Podle protikorupčních organizací patří k hlavním zastáncům této podoby zákona nejdéle sloužící český poslanec a předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda. V oblasti protikorupčních pravidel, transparentnější politiky a férovějšího státu má Benda dlouhodobě zdrženlivé, až odmítavé postoje. Komentoval to právník Věněk Bohuš z organizace Rekonstrukce státu. Podobně na Marka Bendu nahlížejí aktivisté bojující za lidská práva, protože patří k nejprominentnějším odpůrcům ratifikace Istanbulské úmluvy, která řeší násilí na ženách a domácí násilí, či k odpůrcům uzákonění manželství pro páry stejného pohlaví dlouhodobě brání pokroku, stěžuje si Filip Milde z iniciativy jsme fér. Přitom by měl svobodu, rovnost a důstojnost chránit. Už proto, že jsou zakotvené v Listině základních práv a svobod, dodává. Někdo by se tedy mohl divit, proč syn jednoho z nejstatečnějších bojovníků za lidská a občanská práva prosazování těchto práv spíše brání. Otec Václav Benda si v dobách komunismu odseděl společně ještě s Petrem Uhlem asi nejvíc ze všech disidentů. Ovšem zatímco se otec podílel na založení Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných, syn nyní omezuje možnost zaměstnanců oznamovat protiprávní jednání zaměstnavatele. Otec bojoval proti násilí komunistické moci, syn bojuje proti právní úpravě chránící před násilím ženy. Marek Benda je hluboce věřící člověk. Jeho vytrvalá snaha pomoci hazardnímu průmyslu snížením daní sice nepůsobí příliš křesťansky, přesto si můžeme být téměř jisti, že jeho postoje k potírání korupce, trestání násilí na ženách i ke stejnopohlavním manželství jsou motivovány čistě ideově. Marek Benda je určitě přesvědčen, že odmítáním anonymity tzv. udavačů či ochranou rodinného soukromí pokračuje v odkazu svého konzervativního otce. Bendlův postoje ovšem není ojedinělý a souvisí se snahou většiny národních konzervativců spojit liberální demokracii a ekonomickou dynamiku globalizovaného světa s tradičními hodnotami a dříve platnými pořádky. Tato nostalgie po světě, kde bylo všechno přehledné, je o to silnější, oč méně prostoru dnes politici mají. Ekonomiku ovládají mnohem víc než národní vlády, nadnárodní společnosti. A dřívější dělení na levici a pravici ztrácí smysl, protože návody na řešení ekonomických problémů jsou u levice a pravice víceméně stejné. Z nedostatku příležitostí se odlišit a nedostatku invence se hnací silou politického soupeření staly kulturní války. Problém ovšem je, že zatímco v klasickém politickém sporu šlo o přesvědčování veřejnosti či politických soupeřů, v kulturních válkách jde o potvrzování sebe sama. Jak upozorňuje filozof Pavel Barša, aspiraci k vytváření a sdílení společného světa tak v případě kulturních válek vystřídala potřeba přitakat vlastní diferenci potřebou potvrzovat vlastní identitu tak naši konzervativci společnost stále více polarizují, čímž jen kypří půdu pro nejrůznější populisty.