Který ze dvou aktuálních příběhu o chybějících penězích ve školství je smutnější? Ten o nedůstojném odměňování akademiků v humanitních oborech nebo ten o platech pedagogických pracovníků v regionálním školství. Není sporu, že vysokým školám chybí peníze nejen pro humanitní obory, které se bouří, a vláda dokonce připouští, že je sem za určitých podmínek ochotna investovat. Ovšem univerzity mohou, kdyby se byli schopni mezi sebou fakulty domluvit, ty nejhůře odměňované lépe zaplatit sami na úkor jiných akademiků. A v tom je ten obecný problém. Ale mohli by. Je taky zvláštní, že se na některých školách řídí zastaralým koeficientem ekonomické náročnosti, který už dávno neplatí, ale je pohodlné se na něj odvolávat. To učitelé a další pedagogičtí pracovníci v regionálním školství dostali opakovaně slib, že jejich platy budou na úrovni 130 % hrubé mzdy v ekonomice. Takový věrohodný dlouhodobý závazek vlád je hlavní způsob, jak dostat do stárnoucích sboroven mladé lidi a nejlepší učitele udržet. Strany současné vlády mají 130 % už v koaliční smlouvě z listopadu 2021. Pak si promítl i do programového prohlášení z ledna 2022 a také do návrhu zákona o pedagogických pracovnících, který vláda schválila vloni v létě. Od nástupu Fialova kabinetu se ale platy od 130 % každý rok vzdalují směrem dolů. Ministr školství Vladimír Balaš proto začal odkazovat právě na projednávaný zákon, který přece od roku 2024 závazek promění v mandatorní výdaj a tím se problém mezd pedagogů vyřeší. Víme, jak to dopadlo. Zákon je před třetím čtením ve sněmovně, kritizují ho opozice i odbory a je v něm stejně jako v upraveném vládním programu slib už jen pro učitele, nikoli pro všechny pedagogické pracovníky, a tedy i 40000 asistentů, vychovatelů, školních psychologů. A koaliční poslanci ve finále také za malou chvíli dosud jasný výpočet oněch 130 % i pro učitele. Nejen že je to věcně špatně, ale celá ta hra je hloupá a neslušná. Jistě, kabinet není ve snadné situaci. Rukou natažených ke státním rozpočtu je mnoho. Výdaje by se přitom měly kvůli vysokému zadlužení snižovat a válečná krize i vysoká inflace manévrovací prostor dál zmenšují. Ale to je právě ta chvíle, kdy se ukáže, jestli vláda dobrá, nebo špatná. Ta dobrá dovede stále sledovat své priority, které rozhodují o budoucnosti země. Dnes rozhodně obranu a bezpečnost a také vzdělávání. Fialův kabinet ale jakoby ztratil kompas, který měl v původním programu s výjimkou Ukrajiny a jeho hlavní pracovní metodou se stalo nesrozumitelné příštipkaření. Zpráva OECD před pár dny představena v Praze. Česku také doporučuje posílit daňovou progresi. Jinými slovy vrátit daň z příjmu třeba v upravené podobě před rok 2020, kdy ODS, s ANO, KSČM a SPD při rušení superhrubé mzdy snížily. Totéž doporučují ekonomové z NERVu. Řeč je o 100 miliardách korun, které státu chybí na jakékoliv financování priorit. Jenže ODS je zásadně proti. Zaměňuje totiž svoje stranické priority za priority ČR. To je ta nejsmutnější zpráva pro vzdělávání regionální i vysokoškolské. A nejen pro ně.