Poslední dny přinesly v české politice jeden velmi podstatný moment, a sice urychlení sbližování postojů obou opozičních hnutí ANO a SPD. Došlo hned ke třem událostem, které ukazují, že z opozice se stává v podstatě monoblok, což má důsledky pro aktuální politiku, ale především tu dává vodítko k tomu, co se může dít o dalších parlamentních volbách, než momenty názorového sbližování. Ano. A SPD rozebereme. Řekněme si, že bývaly doby, kdy bylo možné obě hnutí od sebe bezpečně rozlišit. Ano. Bylo původně liberálně populistickou formací, která měla zpočátku dokonce afinitu k euru, chápala důležitost obrany země a ctila zastupitelskou demokracii. SPD naopak byla proti tomu v podstatě azylovým dědicem xenofobních Sládkových republikánů z 90. let. Byla proti všemu, proti unii, proti NATO a chtěla ovšem pořádat referenda. Nyní už od sebe ano a SPD ovšem tak úplně snadno rozlišit nelze, čímž se dostáváme k oněm třem momentům z posledních dní. První bylo prohlášení hnutí ANO, ve kterém požaduje vypsání série referend. Má se hlasovat o euru, migračním paktu, korespondenční volbě. Jednak se tím ukazuje, že ano se v odporu k prohlubování evropské integrace přiblížilo na dohled k SPD. Ovšem za pozornost stojí především sblížení politických metod. Připomeňme si, že ano, v době, kdy vládlo, masové použití referend odmítalo. V programovém prohlášení z roku 2018 Babišova vláda psala cituji předložíme ústavní zákon o celostátním referendu. Respektujeme však zastupitelskou demokracii zakotvenou v ústavě, a proto neumožníme ve funkčním období této vlády referendem schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích. Konec citátu. No a najednou se má hlasovat o euru, k jehož přijetí jsme se zavázali, a o korespondenční volbě, která má povahu zákona, obrat o 180 stupňů. S ANO se v podstatě stala strana přímé demokracie. Ono čistě náhodou tak zní celý název Okamurovy SPD. Druhým momentem jsou slova místopředsedkyně ano Aleny Schillerové, která se vyjádřila proti zvyšování armádních výdajů. Schillerová například prohlásila, že se cituji osypává, když slyší náčelníka generálního štábu Karla Řehku říkat, že se musíme připravovat na válku. Jak že se to psalo v programovém prohlášení Babišovy vlády v roce 2018. Hned v preambuli stojí cituji vláda ve svém úsilí zajistit bezpečnost a ochránit zemi před nejrůznějšími útoky zvenčí nepoleví, a proto budeme i nadále posilovat naši obranyschopnost. Konec citátu. Ano, jednou chce ano ústy Schillerové armádní výdaje naopak brzdit, podobně, jak to požaduje Okamurova SPD. No a třetím momentem do skládačky je radikalizace. Ano, zatím bylo vcelku umírněné hnutí. Nyní opět úst Aleny Schillerové ovšem naznačuje, že by mohlo mít případě schválení korespondenční volby, kterou mimochodem ještě v roce 2018 také podporovalo, problém s uznáním výsledků dalších voleb. Citát viděli jsme, k čemu korespondenční hlasy vedli při prezidentských volbách v USA, kde část společnosti odmítla výsledky uznat a došlo k útoku na kapitol, pravila výhružně Šilerová. To je dost silná káva hraničící s ospravedlňováním politického násilí a zpochybňováním demokratického systému zpětně, co a co jsme dosud byli zvyklí. Jen u SPD celkově vidíme, že zatímco okamurovci se nikam neposunuli a babišovci jdou postupně jejich radikálním pozicím naproti. Samozřejmě tam ještě zdaleka nejsou a dalo by se to celé bagatelizovat poukazem na to, že ono jen bojuje o extrémní voliče. Ovšem ono sbližování postojů nám naznačuje i možnou budoucnost. Zatímco dosud bylo nepravděpodobné, že by ano bylo ochotno s SPD přímo vládnout, není už není důvod, aby k tomu nedošlo. Po volbách v roce 2025 nás mohou čekat věru zajímavé časy.