Všichni ekonomové si to pamatují velmi dobře. V květnu dosáhl schodek státního rozpočtu 271 miliardy korun a ministr financí Zbyněk Stanjura si zřejmě dodnes vzpomíná na jména analytiků, kteří tehdy předvídali, že za celý rok 2023 schodek dosáhne 350 až 400 miliard. Sice nejmenoval na bilanční tiskové konferenci, při níž oznámil definitivní rozpočtový deficit, přesto ani trochu neváhala. Bych. Připomněl, že i předpověď nevyšla a ještě jim otočil muž v ráně. Ať se každý z těch, kdo nás v dubnu a květnu kritizovali, podívá na čísla. Uvidí se, kdo měl pravdu, uvedl. Deficit za rok 2023 totiž skončil na 288 miliardách, tedy sedm miliard pod plánovanou částkou. Jak řekl Zbyněk Stanjura, vždycky je možné se zmýlit a nikomu prý nevyčítal, kdyby svou předpověď se schodkem přestřelil o 20 nebo 30 miliard. Ovšem předpovídat částku na 350 miliard, to může udělat opravdu jenom diletant. S rozpočtem to vyšlo, i když ještě v polovině roku to vypadalo hodně dramaticky. Proto je možné přehlédnout, že si ministr ze svých kritiků udělal nevinnou legraci. Zároveň však nelze zapomenout, že Česko vypadá po úporném rozpočtovém boji v roce 2023 tak trochu jako krajina po bitvě. V minulém roce také Česko zasáhl plnou silou energetická inflační krize. Vláda byla nucena zvýšit důchody a dotovat ceny energií, aby pomohla potřebným. Zároveň chtěla snížit rozpočtový schodek. Peníze k tomu získala vyšším zdanění mimořádných zisků energetických firem, částečně i bankéřů a potravinářů. Na první pohled to lze označit za úspěch a toto u konce. Z pohledu běžných občanů stát pomohl udržet většině rodin finanční rovnováhu a náklady zaplatil někdo jiný. Je pravda, že 25 miliard meziročně navíc odvedli zaměstnanci a obecně občané na dani z příjmu fyzických osob. Ovšem zmíněné navýšení postihlo v první řadě ty, kterým se zvyšoval plat, případně domácnosti s vyššími úsporami. Jenomže popsaný příběh má také odvrácenou stranu. Stát zdanil mimořádný zisk energetiku bankéřů a potravinářů. Jejich zisk ovšem vyrostl díky tomu, že jsme platili nesrovnatelně vyšší částky za úplně běžné zboží. Pokud by se nezdražovalo například nasazením rozumné cenové regulace, nemusel by stát složitě přerozdělovat, aby se nikdo a ne ocitl na pokraji opravdové chudoby. Případě nezažil hluboký pád životní úrovně. Přerozdělovací model vytvořený ministrem financí zachránil situaci a ještě zlepšil státní rozpočet. Nebylo by však nutné ho nasazovat, pokud by k této situaci vůbec nedošlo. Přežili jsme těžké inflační období, někdo zbohatl a většina lidí na tom je hůře, než byla předtím. Je takové poselství, shrnuje závěrečná bilance státního rozpočtu. Důvodů k oslavě zkrátka není mnoho.