Hořící barikády, vymlácené výlohy, 1000 zatčených demonstrantů a stovky raněných policistů. Takovou bilanci mají každý týden francouzské protesty proti tzv. důchodové reformě. Prezident Emmanuel Macron si přitom nedovolil o nic víc, než v pondělí navrhl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Stačí jednoduchá rekapitulace. Penzijní věk dosahuje Francii 67 let, ovšem část pracovníků má nárok na předčasnou penzi. Pokud chodili do práce 42 let, mohou do penze o pět let dříve, tedy už ve 62. Macron odsunuje termín předčasného důchodu o dva roky, tedy na 64. To byl dostatečný důvod, proč se Francouzi vydali do ulic. A má to svou logiku. Jednak opatření zasáhne dělnické profese, které nastupují do pracovního procesu dříve než akademici, jednak se tím pro současné pracující odsouvá představa zaslouženého odpočinku, jaký si mohou užívat ještě jejich otcové. V Česku je to skoro stejné. Penzijní věk brzy dosáhne 65 let. Předčasný důchod lze nastoupit v 60, pokud má člověk odpracováno 35 let. Ministr Jurečka po francouzském vzoru odsouvá předčasný důchod o dva roky, tedy na 62. Pro jistotu, aby mělo opatření dostatečný efekt, protože povinnost pracovat na 40 let zároveň, a to už je opravdu drsné. Hodlá posílit finanční sankce. Dnes platí pravidlo, že se při předčasném důchodu srážejí ze základu pro zákonnou penzi tři a půl % za první rok se další roky pět %. Z pohledu systému to je dostatečné opatření, aby předčasné důchody nepoškodili rovnováhu účtů. Ovšem současný ministr práce předpokládá, že se sankce ještě prohloubí. Vedle toho se už i předčasným důchodců valorizaci penzí, pokud nedosáhnou 65. Pokud člověk v klidu zhodnotí oba návrhy, tak jsou čeští ministři ještě o něco přísnější než francouzští kolegové. Přesto nikdo neprotestuje. Důvodem může být okolnost, že Češi v produktivním věku nepovažuji budoucí důchody za integrální součást svých financí. Pokud se vedou aspoň trochu emotivní debatě o důchodech, tak se obvykle týkají důchodců, kteří už penzi od státu pobírají. Stalo se zvykem, že dvou a půl milionová masa voličů má na vládu mimořádně silný vliv. Svědčí o tom, jak v posledních letech vlády Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše i Petra Fialy mohutně zvyšovaly penze a ještě přitom měly zákony, jen aby mohli jejich sazby zvýšit. Na rozdíl od jiných evropských zemí vlády rozdávali bez ohledu na stav pokladny. Logickým důsledkem je stomiliardový schodek na důchodovém účtu. Této chvíli vláda mění politiku o 180 stupňů a začíná šetřit. Opět to nezasáhne současné důchodce. Mají se zpřísnit pravidla pro mimořádné valorizace v průběhu roku. Tyto valorizace se ovšem budou pořád využívat, i když podobnou povinnost žádná z okolních zemí nezavedla. Drsná moc Ronovská opatření jsou namířena na ty, kdo ještě pracují. To už jsme to s valorizacemi pro současné důchodce přehnali, vzkazují politici mladším voličům. Proto budete muset déle pracovat. Nutno dodat, že výmluvy na stárnutí populace v této chvíli neplatí. V produktivním věku dosud zůstává silná generace Husákových dětí je. Stabilitě systému přispívá i pravidlo, že se důchodový věk každým rokem o několik měsíců prodlužuje. Zneklidňující na příběhu je okolnost, že se stát projevil jako špatný hospodář. Neznamená to, že by soukromé fondy byly výhodnější pro mladší generace však nastává nejvyšší čas volat odpovědné vládní činitele k pořádku.