Policejní razie v nemocnicích, zatčený dvou ředitelů, zablokování dotací za miliardu korun. Po takových zprávách, které dorazily z Ústí nad Labem a z Jihlavy, se zdá, že se časy vrátily o 10 15 let dozadu. Také tehdy policie vyšetřovala zmanipulované veřejné zakázky na nákup přístrojů v nemocnicích. Zatýkalo se a vraceli evropské peníze. Jako kdyby se společnost dokázala poučit z minulých chyb. Prvním. Období afér ve zdravotnictví vypuklo ve chvíli, kdy do Česka dorazily první velké peníze z evropských fondů. Při nedomyšleném systému financování českého zdravotnictví se ukázaly být darem z nebes, protože se s jejich pomocí dala financovat obnova přístrojového parku. Ovšem jak to s dotacemi vždycky bývá, když se přidělují plošně. Pak se příliš nekontroluje, jestli jsou opravdu potřeba, jestli se za ně nekupuje příliš drahé zboží či služby, jestli správce zakázky nebere od dodavatelů provizi. Všechny tyto nedostatky spojené s korupčními řetězcem se při zakázkách z období před rokem 2010 opravdu prokázali. Skončilo to řadou soudních řízení a od té doby si příslušní politici, nemocnice i dodavatelské firmy začaly dávat pozor. Teď tedy vzniká otázka, co se stalo, že si najednou pozor dávat přestali. Možná to jenom lidskou povahou. Vzpomínka na minulé tresty se snadno vytěsní. Zajistit se na důchod potřebuje každý. Proč tedy zase jednou nezkusit úplatek? Zřejmě důležitější je ovšem objektivní příčina. Evropské dotace se vymkly kontrole jako celek. Běžný dotační systém, který během sedmi let rozdělí přes bilion eur, byl doplněn 650 miliardami eur z programu next gen. Který Češi budou mít nově nárok na částku v řádu stovek miliard korun. Aby to nebylo úplně jednoduché, tato částka přijde prostřednictvím tří kanálů. Jeden se jmenuje národní program obnovy, druhý fond spravedlivé transformace a třetí reaktor EU. Přístroje v Ústí a Jihlavě se měly kupovat z posledního fondu. Zřejmé, kdo si pod zmíněnými názvy programů nedokáže nic představit. Původně byly určeny na oživení ekonomiky po COVIDu. Vedle toho měli financovat záchranu klimatu. Od začátku však bylo jasné, že o programové cíle v první řadě nejde. O peníze se hlavně musí utratit. Času mnoho nezbývá, a tak je vlastně jedno, jakým způsobem. Proto se investuje do digitalizací, opravují koleje, dotují solární elektrárny. Na nákup přístrojů do nemocnic má vedle toho aspoň rozumný účel. Jenže zase se ve větším měřítku vrací problém, se kterým se zdejší politici a nemocnice nevěděli rady už před 15 lety. Peníze se přidělí každému, kdo požádá. Zároveň není jasné, jakého cíle jsem a jejich utrácením dosáhnout. Proč by tedy mělo vadit, že část financí přidělených z Bruselu si na provizích rozeberou ti, kdo je utrácejí. Smutno je na tom světě, pánové, řekl by slavný spisovatel Gogol.