Bývalá ministryně Jana Maláčová žádala v diskusi na ČT po vládě se přes strategii, která by nastartovala trápící se národní ekonomiku. Vzbudila tím rozpaky. V jednom ohledu ale měla pravdu. Vláda žádného členského státu EU si nemůže příliš vyskakovat, připomněl v diskusi s guvernér ČNB Jiří Rusnok. Těžko tedy může kabinet Petra Fialy nějakou dotační či daňovou politikou podpořit vybraný technologický sektor, případně podnikatelům nařídit, na jaký druh byznysu se mají orientovat. Sotva lze vybudovat státní podnik, který by se stal evropským lídrem v nějaké branži, třeba při vývoji umělé inteligence nebo skladování zeleného vodíku. I kdyby to stát dokázal, stejně mu to pravidla společného trhu neumožní. Na druhé straně mají moderní státy celou řadu ekonomických pravomocí, jen se o nich málo mluví. Možná ten argument ministryně Maláčové. Stačilo, kdyby se efektivně využívali. Zdejší ekonomika byla jediná v Evropě, která se ještě loni nevrátila na úroveň před krizí. Důvodem může být, že tuzemská inflace dosáhla druhých nejvyšších hodnot v EU. Přitom Česko patřilo společně s pobaltskými státy to zvláštní skupiny, které zřetelně nejvíc rostly regulované ceny. Stát tedy musel akceptovat zdražování, které vlády v ostatních zemích nepřipustili. Z toho už lze prostou logickou úvahu odvodit, že neúčinné státní regulace byly důvodem mimořádně vysoké inflace a nepřímo tak přispěli k nelichotivé bilanci celé ekonomiky. Každého přirozeně napadne, že hlavním viníkem jsou ceny energií, které utekly během krize dřívějších hodnot opravdu nápadným způsobem u elektřiny i plynu na dvojnásobek. Stát přitom může ceny ovlivňovat prostřednictvím Energetického regulačního úřadu. Ovšem nejsou jen energie. Faktické regulaci podléhají ceny u zboží, ze kterého stát vybírá speciální spotřební daně. To se týká například tabáku, alkoholu a pohonných hmot. U vodného i stočného vydává cenové vyhlášky ministerstvo financí. U některých služeb, jako jsou odvoz odpadů a veřejná doprava, rozhodují o cenách komunální samosprávy. Ceny ve zdravotnictví mohou ovlivnit zdravotní pojišťovny a speciálně ceny léků hlídá Státní úřad pro kontrolu léčiv. Celkem tvoří zboží a služby s regulovanými cenami čtvrtinu spotřeby domácností, aspoň podle statistického úřadu přitom s výjimkou městské hromadné dopravy a pohonných hmot patřil růst těchto cen během krize k nejvyšší v Evropě. Stát může do cen zasahovat i v jiných oblastech, konkrétně prostřednictvím antimonopolního úřadu. Ani v tom však není příliš úspěšný, jak svědčí fakt, že tuzemské ceny potravin vyskočily počátkem roku 2022 v Evropě nejvíc s výjimkou zmíněného Pobaltí. Příliš silná regulace vyžaduje, aby stát nahradil dodavatelům ztráty, a nelze tedy vyloučit, že se úřady chtěly vyhnout vyšším výdajům. Přes takovou výhradu ovšem platí celkem jednoznačně, že tuzemský stát je příliš slabý na to, aby ochránil ekonomiku, když se dodavatele rozhodnout využít inflační příležitost. Ve zmíněném ohledu má exministryně Maláčová pravdu. Jde o trvalou bolest, která nepřišla až se současným kabinetem. Příslušné státní úřady ovšem dodnes v rozporu s realitou rezolutně tvrdí, jak jsou jejich regulace efektivní. Nikdo z vlády a vlastně ani z opozice přitom nevolá k pořádku.