Piráti se bez Jakuba Michálka neobejdou. Alespoň ne ti, kteří tvoří poslanecký klub této strany. Pravda, není jich mnoho, dají se spočítat na prstech jedné ruky. Dokonce jich nepotřebujete všech pět. Po sněmovních volbách totiž jejich řady značně prořídly z 20 na čtyři mil. Za to přisoudit razantnímu poklesu popularity u voličů. O výraznou redukci se postaral o kroužkování tak, že na kandidátce většinou Piráty přeskákali starostové. Netýkalo se to Jakuba Michálka. Ten podle očekávání navázal na svoji práci a stal se po volbách opět předsedou poslaneckého klubu. Vzhledem k tomu, že Ivan Bartoš ministrem a Olga Richterová místopředsedkyní dolní parlamentní komory. Neměl velkou konkurenci. Kdyby přece jenom došlo na nějaký volební souboj, utkal by se v něm s politicky poněkud nezkušenou Klárou Kocmanovou. Nikdo další už členem klubu není, takže se nemůže stát jeho předsedou. Právě do těchto souvislostí je potřeba zasadit současné dění kolem setrvání Jakuba Michálka v čele poslaneckého klubu Pirátů. Jeho rezignace na tento post byla logickou reakcí na výsledek pirátského vnitrostranického hlasování. Jakub Michálek na jeho základě nedobrovolně skončil v širším vedení této strany. Podle očekávání zároveň nesložil poslanecký mandát. Dal tak šanci předsedovi Pirátů, aby mohl odmítnout Michálkovu demisi na post předsedy klubu. Zbylí členové, přesněji řečeno členky, jeho názor podpořil. I ti piráti, kteří mají k Jakubovi Michálkovi nejrůznější výhrady, se musí smířit s tím, že jeho vliv na dění v této straně se zatím výrazně nezmenší. Zkrátka všechno nelze řešit prostřednictvím přímé demokracie, tedy hlasováním všech členů. Ostatně v případě Michálkova odvolání z širšího stranického vedení patrně nešlo pouze o spor o úpravu stanov. V rozhodování některých mohly hrát důležitou roli osobní vztahy. Už v minulosti Michálek čelil hlasování Pirátů, které rozhodovalo o jeho odvolání. Tenkrát se týkalo postu místopředsedy strany. Hlavním argumentem pro jeho konec bylo údajně nevhodné chování k některým stranickým kolegům. Michálek se hájil, že po nich pouze požaduje odpovídající výkony. Tehdy ještě jeho odpůrci nezískaly potřebnou většinu. Koncem letošního roku už byli úspěšní, zároveň jejich vítězství nebylo definitivní. Netýká se to pouze setrvání Jakuba Michálka ve vedení poslaneckého klubu, ale také pokračující snahy o vnitřní reformu této strany. Tu totiž neprosazuje pouze Michálek, ale i další Piráti, konkrétně ti, kteří poznali fungování politiky i z jiného úhlu než pouze prostřednictvím internetových pirátských diskusí. Už v lednu se na celostátním fóru názorně ukáže, zda pirátská strana hodlá změnit způsob svého fungování, aby byla akceschopnější, nebo zda raději obmění vedení.