Pirátská strana má zvláštní schopnost přitahovat pozornost veřejnosti naprostými margináliemi. Jednom se probírá levicovost názorů aktivní členky vedení, která podobně jako Piráti na celém světě kritizuje kapitalistický systém. Jinde jako nyní pro změnu bere mediální prostor hlasování o odchodu Jakuba Michálka z užšího vedení strany. Michálek ve stranickém referendu jsou, pozici neustál, a tak logicky dal k dispozici svou funkci ve vedení poslaneckého klubu Pirátů. Předseda strany Ivan Bartoš rezignaci nepřijal, ale postavil se i za Michálka ve vedení strany, protože návrhy na změnu pozice předsednictva, kvůli nimž Michálek musí z užšího vedení odejít, Bartoš podporuje. Nepřehledná situaci, která je důsledkem otevřené pirátské on-line demokracie, se teď stará o novinové titulky a šoty ve zpravodajských televizích. Chci, aby v centru pozornosti byla naše práce pro občany, postěžoval si v jednom z nich odstupující Michálek, potvrzující přitom svým vystoupením, že na práci pro občany ve zprávách zase nedojde. Vlastně to není ani třeba. Piráti si po dvou letech ve vládě stojí velmi dobře. Jsou prakticky jedinou stranou pěti koalice, která si udržuje svůj původní potenciál a neztrácí podporu. 11 a půl % volebních preferencí je slušný výstup, který je jen kousek od 13 % ODS, jež naopak podporu ztrácí. Piráti, lídr pěti. Koalice. Kdo by to byl řekl? Je to samozřejmě trochu nadsázka, ale ne daleko od pravdy. Do velké míry je to dáno dobrou prací ministra zahraničí Jana Lipavského, který svými postoji v otázce Ukrajiny, Izraele jednání v EU kopíruje většinový profil české společnosti. Lipavský pomáhá dobrému hodnocení vlády v oblasti zahraniční politiky, což je také jediná pozitivně hodnocena oblast činnosti kabinetu, a je tak jako nejviditelnější pirát vlastně nejlepším PR své strany. Jinak nejsou Piráti ve vládě moc vidět a to je pro ně vlastně dobře. Nejsou spojeni s žádnými finančními skandály, ani se viditelně nezapojují do kritických sociálních témat, jako jsou důchody, úpravy daní či cen energií. Juan Bartoše sice vicepremiérem s agendou ministerstva pro místní rozvoj a digitalizaci, která měla být klíčem k funkčnější byrokracii. Velké činy se ale v této oblasti neději. Denní mravenčí práce zase média moc nezajímá, tak Bartoš jako politická figura vystupuje spíše v roli hasiče vnitrostranických požárů, které čas od času Piráti založí. Snad aby se ve straně nenudili i voliči. Jak je vidět na stabilních číslech průzkumů, to chápou spíše jako demokratický folklor než jako projev jakési krize. Dnešní souboj o Michálka pirátům u veřejnosti neublíží, ale jak se ukazuje, může paradoxně pomoci pirátské straně. Oživí konkurenci ve straně, debatu o jejím dalším směřování. Už v lednu budou Piráti volit svého nového lídra. A předsednický veterán Ivan Bartoš má díky dnešní hádce prvního konkurenta plzeňského hejtmana Rudolfa Špotáka, který po hlasování o Michálkovi cítí šanci uspět a hlásí se o post pirátského předsedy v nejstabilnější straně pěti. Koalice, nakonec také nejpestřejší politický život. Kéž by bylo by už načase, aby se v sebe uspokojených vládních stranách začalo něco nového a zajímavého dít.