Ministr financí Zbyněk Staňura pustil na veřejnost úvahy svého úřadu o změně daní z přidané hodnoty. Jednou z možností, jak doplnit státní kasu, má být i vyšší sazba DPH na knihy a periodika, ale i na kulturní akce. Místo 10 % by se danilo % 14. Ne snad proto, že by někdo chtěl kulturu, že něco trestat, dušuje se ministerstvo. Ale zkrátka kvůli tomu, aby daně byly systému a zachovaly se jen dvě sazby 21 % a 14 %, říkala tak velmi paradoxní situace. Ještě před rokem knihkupci a vydavatelé usilovali o to, aby na knihy byla nulová sazba DPH, což umožňují nová pravidla EU. V Británii takový systém mají i celá staletí, a to proto, že svoboda slova a jeho šíření nemá být limitovaná finančně. Ministr kultury Martin Baxa tehdy řekl, že si takovou nesystémovost nemůže vláda dovolit, protože pak bych chtěl výjimku. Každý jakkoli ministr uznává, že knižní podnikání si zaslouží podporu třeba formou grantů, kam by se snad daly nějaké drobnější peníze přidat. Místo peněz navíc se širší podpory svobodného šíření tištěné u slov. A to teď vypadá, že by mohl přijít ještě větší zatížení knižní branže. Zisky z takového zvýšení jsou minimální, pohybují se v řádu stamilionů korun. Za to ztráty mohou být veliký pokles zájmu o kulturní statky a postupné vyklízení trhu se zbožím, které je považováno za zbytné. Podobně se experti ministerstva, kteří pod dohledem ministra sestavují tabulku zvyšování DPH, staví ke kulturním akcím. I ty se mají zdaňovat více než doposud. Možná i proto, že za kulturní akcí všichni vidí jen obyčejnou zábavu stupňující osobní slast konzumentů, že kultura přináší také rozšířené poznání sebe i společnosti, že nejen kultivací sebe, ale i prohlubování vztahů se společností. To už úředníci ani vláda nejsou s to dohlédnout. Zdražování kulturních statků na všech úrovních je nejenom další zvyšování inflace, ale především ekonomická motivace občanů, aby se kultuře věnovali, aby jí ve svém životě dávali prostor nejen jako relaxačnímu fitness klubu pro vlastní psychiku, ale také jako místu, kde se posilují společenské vazby, kde dokonce politické společenství získává své sebevědomí. Kultura není zboží jako každé jiné. Je to nakonec vždy jediné pouto a pojivo, které udržuje společnost pohromadě. Což se ukazuje vždy v čase krizí, kdy se lidé vracejí k tomu, co je jim společné. A vždy to neomylně nachází právě v kultuře. Politika není jen manažerství, správa věcí veřejných a nahánění voličů pod střechy politických stran. Politika je také aktivní práci se symboly. Drží společnost pohromadě. Když se v jednom návrhu snižuje DPH pro hazard a jedním dechem zvyšují sazby pro kulturu, je to symbol velmi negativní, riskantní a varovný. Mají-li před kulturou země přednost zisky z hazardu, pak je něco shnilého v zemi. Český premiér Petr Fiala si na sítích zlobí, že pracovní návrh ministra Stanjury není konečný materiál vlády. Je, že ho média překrucují a zneužívají. Když ho ale do veřejného prostoru dostal sám ministr, těžko se rozčilovat. Nakonec i na tomto mediálním zlu v uvozovkách lze najít něco dobrého. Vláda i celá společnost si konečně mohou udělat jasno v tom, co snese a co nesnese daňovou podporu. Pokud se společnost shodne, že hazard má dostat přednost před kulturou, tak se už nedá nic dělat. Každý národ je přece přesně takový.

Jaké jsou způsoby jeho kulturní sebevraždy?