Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Emancipace po pirátsku

Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Emancipace po pirátsku
Nové celorepublikové vedení Pirátů. Zleva: Markéta Gregorová, Jana Holomčík Leitnerová, Klára Kocmanová, Ivan Bartoš a Dominika Poživilová Michailidu

Plus

Tak dlouho se volalo po mohutnějším zapojení ženského elementu do vrcholné politiky, až se takříkajíc „ucho utrhlo“ a od víkendu jsou v pětičlenném nejvyšším vedení vládní Pirátské strany ženy hned čtyři! Což nemá obdoby.
Ondřej Konrád

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Tak dlouho se volalo po mohutnějším zapojení ženského elementu do vrcholné politiky, až se takříkajíc ucho utrhlo a od víkendu jsou v pětičlenném nejvyšším vedení vládní Pirátské strany ženy hned čtyři, což nemá obdoby. Výsledek brněnského celostátního fóra Pirátů. O vedení mohli jako obvykle hlasovat elektronicky všichni členové, nejen ti přítomní, je únikům ale logické. Jde přece o progresivní stranu. Co z toho ale poplyne a jestli staronovému předsedovi Bartošovi předčasně než děsivý dredy, se ještě uvidí. Nynější druhá místopředsedkyně Markéta Gregorová v dosavadním vedení byla a po osmileté pauze se do něho vrátil. A momentální čtvrtá místopředsedkyně Dominika Poživilová Michailidu. Nově příchozí jsou u číslo tři Jana Holomčík Leitnerová. A jedničkou, tedy tou, která by měla, jak se říká, krýt předsedovi záda, se stala poslankyně Klára Kocmanová. Širší veřejnost názory většiny čtyřlístků, budoucích Bartošových nejbližších spolupracovnic, víceméně nezná. Zato europoslankyně Gregorová o sobě vědět dává nejen skrze oblibu vyvolávat pirátský plebiscit na různá témata, což si leckdo vykládá jako snahu upoutat pozornost, tak především coby krajní skeptičtí k vládnímu angažmá Pirátů. Proti nim už vystupovala už před vznikem Fialova kabinetu a v podstatě se na tom nic nezměnilo. Ona také byla v sobotu jedinou Bartošovou protikandidátkou v klání o nejvyšší post a v prvém kole získala jen o 100 a něco méně hlasů. Tehdy ovšem mohli Piráti posílat internetem hlasy dva, což patří mezi jejich zvláštnosti. Kdyby u toho zůstalo, mohla by se Gregorová vysloveně radovat, protože jak řekla ještě před fórem, poměr zhruba 60 na 40 s vítězstvím realisticky nepočítala, ale se slušným výsledkem zřejmě ano by musel vést k tomu, aby se setrvání ve vládě z gruntu probralo, z čehož by, dodejme, koaliční partneři jistě získali nadšením a mnozí posílali Piráty k šípku i s jejich zbytnými čtyřmi hlasy ve sněmovně. Jenže druhé kolo, ve kterém se hlasovalo už pouze pro jednoho, vyznělo jednoznačně 556 ku 300. Podobně před dvěma roky Bartoš zvítězil nad Lukášem Wagenknechtem oslaben mandátu, že být nemůže. Přesto ale tři stovky pro Gregorovou jsou možná víc než jiné pohlazením prstem podle nespokojenců ve vládě málo důraznému Bartošovi, nýbrž i signál jistého pnutí ve straně, kde možná bude před sněmovními volbami sílit právě volání po odchodu z vlády, s čímž dodejme sarkasticky mají hezkou zkušenost komunisté, když podobně vypověděli dohodu o toleranci Babišově vládě a následně vypadli ze sněmovny. A Ivan Bartoš coby mladý muž mohl druhdy pozorovat, co se stalo Zeleným poté, když vnitřně rozložení přispěli k předčasnému pádu Topolánkovy vlády. Podle mírně poopraveného rčení se přece můžeme učit i z chyb druhých, i když máme stabilně pěkné volební preference.

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají