Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu je kromě svých ekologických dopadů taky příležitost k udržení naší budoucí prosperity, prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém výročním projevu o stavu EU. Na jednu stranu to je pravda, na stranu druhou to je jedna z příčin politických problémů, které nyní vidíme v řadě zemí na západ od nás. Zelená transformace ekonomiky je skutečně příležitostí k růstu hospodářství. Nejde o nějaké evropské zelené šílenství, jak se nám snaží namluvit někteří politici či komentátoři. Koneckonců světovým lídrem v elektromobilitě nyní nejsou evropské automobilky ani americká Tesla, ale čínští výrobci. Problémem je, že ona slova o příležitosti, která říká von der Leyenová a stejně tak i mnozí další politici, platí z dlouhodobého hlediska. Dlouhodobě vzato se zelená transformace skutečně vyplatí a jde o cestu k modernizaci ekonomiky, ale krátkodobě nepochybně bude mít značné náklady a mnoho poražených. Jenže o tom všem politici, kteří radikální snižování emisí prosazují, až dosud nemluvili. Opakovaly pouze dokola, že Evropa musí být lídrem tohoto procesu, a to nejen z ohledu na katastrofální důsledky případného velkého oteplení planety, ale i v zájmu udržení vlastní konkurenceschopnosti. V Česku a v podobných zemích to do takové míry neplatí, ale na západ od nás byla veřejnost až dosud většinově jednoznačně pro a prosazovala co nejambicióznější zelenou transformaci. Nyní ale přichází vystřízlivění. Stačí se podívat na průzkumy veřejného mínění třeba v Německu, kde by pravicově populistickou alternativu pro Německo, která popírá nutnost proti globálnímu oteplování něco dělat, volila pětina lidí. Jedním z podstatných důvodů je zásah zelených opatření do peněženek běžných Němců. Jde hlavně o zákon zakazující instalaci nových plynových kotlů nebo plány zpoplatnění emisí z budov. Tyto počáteční vysoké náklady na zelenou transformaci přitom byly zřejmé od začátku, ale politici o nich nemluvili. Přenechali tak pole působnosti populistům, kteří přitom žádné lepší řešení nemají. Pokud nechceme popírat závěry vědy, musíme prostě vzít na vědomí, že je v našem zájmu směřovat ke klimatické neutralitě, tedy srazit emise prakticky na nulu. Nyní je otázkou, jestli standardní politici zvládnou tuto zatáčku vybrat a podaří se jim udělat zelenou transformaci sociálně přijatelnou. Rezignovat na ní alternativou není, stejně jako jí není volba nezodpovědných radikálů.