Názory a argumenty

Martin Fendrych: Vládní strany prohrály eurovolby. Mají rok na to, aby našly cestu k voličům. A aby šly proti dezinformacím

Názory a argumenty

Martin Fendrych: Vládní strany prohrály eurovolby. Mají rok na to, aby našly cestu k voličům. A aby šly proti dezinformacím
Povolební konference volebního štábu koalice Spolu

Plus

Eurovolby máme slavně za sebou. Účast 36,5 procenta voličů byla na tento typ voleb nečekaně vysoká. Vládě rozhodně nepomohla, právě naopak. K volbám přišlo hodně lidí, aby to Fialovu kabinetu pěkně natřeli.
Martin Fendrych

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Eurovolby máme slavně za sebou. Účast 36 a půl % voličů byla na tento typ voleb nečekaně vysoká. Vládě rozhodně nepomohla. Právě naopak. K volbám přišlo hodně lidí, aby to Fialovu kabinetu pěkně natřeli. Když sečteme vládní strany, získaly 37 % hlasů a devět europoslanců. Opozice v čele s ANO získala 52 % hlasů a 12 mandátů. To je pro Petra Fialu a jeho kolegy velká nepochybná prohra. Pozoruhodné je, co vlastně u voličů uspělo. Andrej Babiš táhl kampaň spolu s Karlem Havlíčkem a Alenou Schillerovou šéfa. No, měl jednoduchou práci. Neustále opakoval, že vláda lže a je nejhorší, jaká tu kdy byla. Sliboval nemožné. Třeba zrušení migračního paktu a zastavení Green Dealu. To stačilo. Filip Turek, největší skokan voleb, Kateřina Konečná a Tomio Okamura používali na chlup stejnou rétoriku jako Babiš. Naštvaní voliči pak naházeli hlasy motoristovi Turkovi, který byl v roce 2013 nafocen, jak hajluje. Lídr hnutí motoristé sobě Petr Macinka to vysvětloval tak, že Filip žádný neonacista není ani nikdy nebyl. Možná má svérázný pitomý smysl pro humor a liberální Twitter ho ve své křečovitosti neumí pochopit. Ve volbách tedy uspěli jak staré tváře Babiš, Havlíček, Schillerová, i když do europarlamentu nekandidovali, tak Turek, který je úplně nová tvář a dokázal vzít hlasy zavedenému opozičníkovi Okamurovi. Pro vládní strany je výsledek velkým varováním. Jejich politika na voliče nezabírá. Sporu ví, že šest křesel v Evropském parlamentu je málo. Jeho tři strany měly před pěti roky v eurovolbách devět poslanců, ODS ztratila jedno křeslo, starostové jedno křeslo a Piráti dokonce dvě. Propadák. Zásadní otázka zní proč a jistě. Nabízejí se jasné odpovědi ceny energií, jež na čas vyletěly nahoru, inflace, jež na čas prudce stoupla, válka, která lidi děsí a zdaleka nekončí. Uprchlíci v Česku. Prostě velká nejistota. Časy, které se prudce mění. Ale proč nepřišli voliči, kteří vědí, že lepší vládu k dispozici prostě nemáme. Proč je Fiala, Vondra, Rakušan, Bartoš a další nedokázali zvednout ze židlí a přilákat k urnám. A proč tak dobře lákala opozice, která v podstatě nic, nebo aspoň žádný zázrak nenabízí. A zase vlastně asi odpověď známe a vláda ji taky zná, protože se opakuje pořád dokola. Premiér a ministři neumějí své kroky vysvětlovat, neumějí s lidmi srozumitelně mluvit. Mají to mnohem těžší. Nemohou jen kritizovat a fungovat jako nekonečné slib o technice, ale zároveň v tom dělají málo, neumějí to, nemají dost kvalitních. I ta je marketéry. Za zásadní a pro antisystémová uskupení důležitý považuji fakt, že vláda trestuhodně podcenila dezinformace. Ty se teď nejvíc týkají války na Ukrajině. Předtím šlo o pandemii COVIDu a o takové nesmysly, jako že se dá COVID léčit zředěným sadem, Filip Turek by mohl vyprávět. Vládní strany mají ještě rok času. Budou se muset vydat na cestu za voliči, hledat způsob, jak čelit dezinformacím, změnit marketing a možná i svoje vedení.

Ostatní také poslouchají