Migrace je jedním z hlavních témat letošních voleb do Evropského parlamentu i tématem národních voleb v mnoha evropských zemích. Populistické strany slibují, že přitvrdí zákony proti imigrantů, případně čím zabrání vůbec se dostat do země bez ohledu na evropská pravidla. A to může mít nebezpečné následky. Momentálně je volání po omezení migrace bez ohledu na Brusel nejvíc slyšet z Nizozemska. Tamní vláda chce zavést nejtvrdší azylovou politiku všech dob. Mimo jiné hodlá vracet zpět na hranicích zadržené ilegální imigrant. Podobné myšlení ale není výsadou nizozemských politiků. Stejné nápady zaznívají například ve Francii, Německu i u nás. Není to jen hlas Tomia Okamury a jeho strany SPD. Jde i o Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Ten nedávno napsal v komentáři v MF DNES, že tu plíživá islamizace Evropy a podobu starého kontinentu mění násilná povaha migrantů a že podle něj kvůli evropskému migračním paktu čeká něco podobného i ČR. Chce tomu zabránit přísným imigračním zákonem. Ať se třeba Brusel staví na hlavu, dá se nad tím mávnout rukou s tím, že jsou to jen takové řeči, které se sice objeví v předvolebním či vládním programu, ale realita bude na konci jinak. Je přece jasné, že něco takového nelze zařídit bez toho, aby se znovu zavedly v Evropě hranice. Jinak nelze zabránit přílivu imigrantů ze sousedních unijních zemí a nelegální migranty ze přece zadržovat a vyhošťovat už dnes. Nehledě na to, že takový Andrej Babiš asi nebude mít zájem na omezení pohybu přes hranice, protože firmy z jeho svěřenského fondu, ze kterého má peníze, podnikají a prodávají své zboží nejen v Česku, ale také v dalších zemích unie. Problémy ale v tom, že i když tyto sliby nemusí být míněny vážně, voliči je tak mohou chápat a pak vyžadovat jejich splnění. Tlak občanů může nakonec vést politiky k obnově tvrdé kontroly hranic, k nikým nechtěnému návratů k mnohahodinovému čekání na hranicích při cestě k moři i k pomalejší a nakonec i omezenější přepravě zboží přes hranice a následnému omezení obchodu. Jak to vidíme po Brexitu mezi EU a Velkou Británií. Znamenalo by to konec EU tak, jak ji známe dnes a zchudnutí nás všech. Nezdá se to, ale možná jsme o to jen krůček.