Mohli bychom se chlácholit, že tak špatně jako na Slovensku, kde se v rámci předvolební kampaně nedávno přes okénko automobilu poprali bývalý premiér s bývalým ministrem vnitra. Na tom ještě nejsme. Jenže i my už máme za sebou extempore Lubomíra Volného ve sněmovně a další mohou následovat. Tak jako politika v řadě jiných zemí, hrubne i ta česká zatím převážně verbálně. Ale i to stojí za to. Kdekdo se šklebí nad tzv. politickou korektností, aniž by mu došlo, že se tím zároveň vysmívá dobrým mravům, slušnosti a empatii. Proti ministrovi za Starosty a nezávislé Martinu Dvořákovi nedávno šéf hnutí ANO Andrej Babiš použil výrazy parazit a nula. Známý je přitom tím, že má mnohem šťavnatější slovník vulgarismů. Třeba tak časem dojde i na další. Zvlášť pokud je nebudeme vykřikovat, když v něm bouchnou saze, ale v rámci promyšlené politické strategie. Stále víc totiž baží po voličích, kteří nadšeně provolávají. Ten jim to ale nandal. Babiš přitom má učitelé zvučných jmen Donalda Trumpa, Viktora Orbána nebo Roberta Fica, aby vzali ztečí parlament, ještě své příznivce nevyzývá, ale spirálu nenávisti už roztáčí. Její součástí jsou i urážky a lži, kvůli kterému musí běhat po soudech. Dosud byl přeborníkem ve spoléhání se, že lidé nerozeznají pravdu od výmyslu. Miloš Zeman a když byl nachytán na švestkách, schoval se za stát, ať se za něj omlouvá on. Babiše už dohnali například bludy o novinářce Pavle Holcové, kterou podezříval, že muž ovšem na něj chystá předvolební špínu, nebo o demonstrantech proti jeho vládě, které měl za zaplacené. Čerstvě se dalšího pokračování dočkala Babišova vleklá válka s Miroslavem Kalouskem. Řekli o sobě navzájem už hodně nepěkných věcí. Ale není divu, že obvinění ze spoluúčasti na smrti parašutisty na sobě Kalousek nechat nechtěl. Proběhlo pak známý ping-pong mezi soudy. Podle některých by měli politici snést vyšší míru kritiky, zvlášť pokud zazní od sněmovního pultíku, jenž bývá pokládán za nejsvobodnější místo ve státě. A pokud si přesto napadený poslanec přijel zjednat pořádek, měl by se obrátit na mandátový a imunitní výbor sněmovny. Takto například v minulém volebním období udělal poslanec za KSČM Zdeněk Ondráček, jehož Kalousek označil za komunistického fízla. Jiné soudy jsou ale přísnější a víc je zajímá obsah horší, než kdo je pronesl. Proto také Nejvyšší soud Babišovi s konečnou platností nařídil, aby se omluvil. Babiš sice avizoval podání k Ústavnímu soudu, ten mu ale už v jednom z minulých sporů vzkázal, že nesouhlas s právní argumentací příslušného soudu jako důvod pro stížnost k Ústavnímu soudu nestačí. Novinkou je, že omluvit se Babiš má písemně i ústně při jednání sněmovny. Byl by div, kdyby se při té příležitosti nedopustil dalších excesů. Může si třeba přinést kufr podkladu k domnělým nepravostem, jichž se měl Kalousek během politické kariéry dopouštět. Říká se, že parlament slouží k verbálním soubojům, aby na ulicích nemusely probíhat ty pěstní. Jenže rozdíly mezi nimi se postupně stírají. Nezřídka jedovatosti pronesené na parlamentní mikrofon jen přilévají olej do ohně veřejné nervozity. Z politické situace pak zbývá jen krůček k fyzickému násilí. Opozice hned tak nohu z plynu nesundá. Pomoci by ale mohlo, kdyby vláda ubral na sebestřednosti a aroganci a více naslouchala nespokojeným lidem. Varovný prst kůže zvednout i prezident. Anebo si před příštími volbami pozvat stranické lídry a dohromady je požádat, aby z politiky nedělali. Že mu puk, nad níž by se červenal i pověstný dlaždič.