Poslušně hlásím, že ten pán je hotový nezmar jako nějaký Bouška z Libně. V osmnáctkrát za večer ho vyhodili vod Exnerův, ale vždycky se jim tam vrátil. Takový byl vytrvalý, že se mohl stát ministrem, vzpomínal Josef Švejk v proslulé knize Jaroslava Haška. Současné české politice máme podobný případ. Jestli něco nelze ministrovi zdravotnictví Vlastimilu Válkovi upřít, je to houževnatost. Řeční, vtipkuje, slibuje, předkládá návrhy, potom to schytá zleva, zprava, a přesto je co nevidět spjat s dalšími nápady. Pacienty v předešlých měsících dráždil výmluvami nad nedostatkem některých léků včetně antibiotik. S nemocničními lékaři se zase dostal do křížku nad jejich přesčasy a příjmy. Na pomoc mu musel přispěchat samotný premiér Petr Fiala, který s odbory a lékařskou komorou u kůlu podivný plán, podle něhož navýšení platu o pět až 15000 zaplatí a bude kontrolovat VZP. Těžko si představit méně systémové řešení. Přitom problém s přesčasy zůstává nedotčen. Proto by mohlo být považováno za dobrou zprávu, že se ministr Válek chystá v příštím roce předložit novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění. Měla by například zajistit dostupnější přeshraniční péči nebo možnost centrálních nákupů drahých léků. Ještě ambicióznějším cílem pak je lepší regionální rozložení ordinací nebo zkrácení dlouhých čekacích lhůt u specialistů. Z některých Valkových představ však opět čouhá čertovo kopýtko. Na první pohled se jako sympatická jeví snaha motivovat občany k péči o vlastní zdraví. Každému by jeho pojišťovna vytvořila osobní konto, na němž by se sčítaly body za prevenci. Ty by se pak daly proměnit za různé odměny a příspěvky například na lázně nebo dentální hygienu. Preventivní prohlídky jsou jistě dobrá věc. Komu se ale chce vysedávat v přeplněných čekárnách specialistů, nepraskaly by pak ve švech už úplně. A jsou rovněž tací, kteří vzhledem k náročným profesím nemají jen tak možnost běhat po ordinacích. Asi také málokoho překvapí, že nezdravý životní styl od přejídání přes kouření až po pití alkoholu je typický zejména pro špatně odměňované zaměstnance, kteří se živí fyzickou prací a nezřídka pocházejí ze složitých sociálních poměrů. Jak deníku Právo řekl ředitel Institutu pro zdravotní ekonomiku, politiku a inovace na Masarykově univerzitě Jakub Hlávka. Bonusy a Mallu si mohou špatným nastavením poškodit veřejné zdraví, zejména zdravotní stav sociálně nejslabších. Dalším kontroverzním záměrem ministra a soudě dle programového prohlášení i celého kabinetu je zavedení nadstandardů. Zatímco možnost zaplatit si větší pohodlí či lepší jídlo v nemocnicích zpochybňuje málokdo. Extra buřty samotné zdravotní péči jen spustí divoké přestřelky. Žádný div. Copak by bylo snadné vysvětlit, proč jiný implantát při operativním zákroku dostane dítě z chudé a jiný z bohaté rodiny. Nastavit na standardy tak, aby neprohlubovaly nerovnosti ve společnosti, není vůbec jednoduché a nehrozí, že by v budoucnu stálo zdravotnictví prakticky jenom na nadstandardech. Kdyby snad někdo z politiků usiloval o to, aby peníze, které na zdravotnictví kvůli špatně rozvrženým vládním prioritám chybějí státu, dodávali nejprve pojišťovny a pak samotní pacienti. Koledoval by si o odezvu ještě drsnější, než jaká následovala po zavedení regulačních poplatků za premiéra Topolánka a ministra Julínka. Zvlášť v době, kdy se nám ze složenek protáčejí panenky, jeli. Snaha Vlastimila Válka by spravit tým řízený resort upřímná. Držme mu palce. Měl by však vědět, že pro zdravotnictví je dvojnásob důležitá zásada dvakrát měř, jednou řež.