Parlamenty od toho, aby se v něm mluvilo leckdy i pěkně zostra. Je lepší, když se bitvy odehrávají podle pravidel mezi poslanci než bez pravidel mezi občany v ulicích. Problém je, že v české PS už pro samé mluvení drhne projednávání a přijímání zákonů. Na aroganci vlády opozice stále častěji odpovídá obstrukcemi, které devalvují parlamentarismus a vrhají stín na politiku jako takovou. Například na pozadí propírání úsporného balíčku strávili opoziční lídři Andrej Babiš a Tomio Okamura u řečnického pultu celé hodiny semlely, co jim přišlo na jazyk od nedostatku léků po krizi na Blízkém východě. Za této situace se mohou jevit další projevy provázející hlasování o nedůvěře vládě už jako zbytečné, ale i tak na ně má opozice právo, když se zhruba jednou do roka o nedůvěře jedna a hlasuje. Přestože má vláda spolehlivou sněmovní většinu, dá se to chápat jako pravidelný bilanční rituál. Ve skutečnosti je jedno, jakou záminku si opozice vybere. Přesto je divné, že hnutí ANO ze všeho nejvíc ladí pražská komunální kauza dozimetr. A právě kvůli ní by rádo Fialův kabinet sesadilo. Tentýž důvod mělo i před více než rokem. Tehdy se pohoršovalo, že ministrovi vnitra za Starosty a nezávislé Vítu Rakušanovi nevadí v čele civilní rozvědky Petr Mlejnek, jenž se stýkal s jedním z klíčových aktérů dozimetru. Mlejnek sice rezignoval ještě dřív, než se poslanci sešli, ano však už rozjetý vlak nemínilo zastavit. Tentokrát opozici vadí, že Rakušan používal stejný šifrovací telefon jako obžalovaní z pražské aféry. Prý to dokazuje, že se Rakušan namočil a je bezpečnostním rizikem. Už si nemohla z prstu vycucané nic lepšího. A o čem by podle ní vypovídalo, i kdyby měl stejný telefon třeba papež František? Problém není v používání šifrovacího mobilu špičkovým politikem. Mnohem závažnější je, že tuto věc v hodnotě zhruba 60000 korun převzal Rakušan a s ním další špičky Starostů a nezávislých coby nezvyklý dar. Pro antikorupční hnutí není dobrá vizitka, když je zavázáno soukromému podnikateli. Zvlášť je-li jim kontroverzní exministr Pavel Němec. Tyto okolnosti ale opozice nechává ležet ladem a snaží se nám naivně namluvit, že stan a organizovaný zločin. Jedno, jestli je to její myšlenkovou impotencí, neschopností rozeznat okrajové problémy Česka od těch podstatných. Kdyby se o nedůvěře vládě hlasovalo kvůli jejím planým slibům, učitelům, kvůli nedostatku léků nebo kvůli personální nestabilitě v nemocnicích. Bylo by to pochopitelné a také by se dal sepsat seznam koaličních závazků, které byly v rozporu s programovým prohlášením vlády porušeny. Aspoň bychom měli příležitost oprášit debatu, odkud a kam Česko jde, poněvadž obsah konsolidačního balíčku a v návrhu státního rozpočtu pro rok 2024 dvakrát nekoresponduje se snahou premiéra Petra Fialy o restart Česka. Místo toho si musíme zvykat, že opozice sahá po zástupných a leckdy i existujících problémech, kvůli kterým tepe kabinet. S běžnými starostmi občanů socioekonomické oblasti se tak tragicky míjíme. Dokud ale v hnutí ANO bude udávat tón a tempo Andrej Babiš tento trend hned tak nepomine. Apod. zbytečné schůze zasvěcené nedůvěře vládě budou svolávány dál