Voliči karty rozdali a složení Evropského parlamentu známe. Až se strany rozejdou do frakcí, kam mě srdce táhne. Do popředí se dostane skládání nové Evropské komise. Scénáře, které předpovídaly, že si její těžiště bude muset posunout doprava, se úplně nenaplnily. Ačkoli by zejména česko-italský premiérský tandem Fiala Meloniová nepohrdl, kdyby byla ke stolu přizvána i frakce evropských konzervativců a reformistů. Zatím se i přes citelné oslabení jako nejpravděpodobnější jeví pokračování spolupráce lidovců, socialistů a liberálů. To zvyšuje šance Ursuly von der Leyenové, že by v čele komise mohla pokračovat. Ostatně první sondáže ohledně jejího postu i míst evropských komisařů proběhl již před volbami. Tím spíš by měla vláda Petra Fialy pohnout s výběrem českého zástupce. Jmen dosud ve veřejném prostoru poletovalo hned několik, ale mnohá z nich se srazila s volební realitou. Pirátský adept Marcel Kolaja neobhájil ani euro poslanecký mandát a za očekáváním zůstali i starostové vedení Danuší Nerudovou. Ta zápolí s nepřízní koaličních partnerů, ale i s limity svých schopností coby osobnosti stojící teprve na startu politické kariéry. Sama se teď dokonce z otázek ohledně svého angažmá v komisi vykrucuje, ačkoli dříve je ochotně rozebírala. Přímá závislost mezi volbami a výběrem komise řeči komisařky sice neexistuje, ale nebylo by asi nejšťastnější navrhovat ty, kteří v posledním klání zrovna nezazářil. I to už by bylo logičtější, kdyby dal kabinet důvěru ministru průmyslu a obchodu Jozefu Síkelovi. Jenže rovněž reprezentuje starosty, ale ve volbách nekandidoval. A jakkoliv nepatří k oblíbencům veřejného mínění, v evropských strukturách jej znají především z dob českého předsednictví, kdy poměrně úspěšně vyjednával o řešení energetických problémů. Splňuje tedy požadavek na relativně silnou politickou váhu, která má v Bruselu renomé. To ale vycházíme z koaliční dohody, že komisaři budou nominovat starostové, případně i Piráti. Nakolik je ale rozumné uzavírat takové hokynářské kšefty? Vždyť eurokomisař nebude pracovat pro žádnou stranu. Ba co víc, nemůže ani nadržovat ČR a musí hájit výhradně evropské zájmy. Nebylo by v takovém případě vhodnější hledat skutečně nejlepšího z nejlepších? Přinejmenším napříč koalicí? A co takto velkoryse přizvat i hnutí ANO nejen pro jeho nadějné vyhlídky směrem ke sněmovním volbám, ale také proto, že je stále, byť se leckdo diví, součástí evropské liberální frakce. Od věci by ani nebylo, kdybychom nabídli dvě jména, ideálně ženské a mužské. Ví se přece, že při skládání komise hrají roli i genderová kritéria. Nejdůležitější ale je, jaké portfolio by Česku připadlo. Ze všeho nejsmutnější by bylo udělat kozla zahradníkem. Proslýchá se, že bychom mohli dosáhnout na některý z ekonomických resortů nebo na nové křeslo komisaře pro obranu. Právě to by si ale Fialova vláda nepřála, ačkoli ve formování pomoci Ukrajině hraje první housle. Půjde totiž o obdobu českého ministra bez portfeje. Ekonomika ji láká. Víc ale zatím jediné jméno kromě Síkelova, které v této souvislosti tiše zaznělo od občanských demokratů, náleží náměstkovi ministra financí Marku Morovi. Nejlogičtější by bylo v lobbování za český komisariát bleskurychle pokročit a ruku v ruce s tím pracovat s profesně a politicky zdatným adepty bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. Bylo by to příjemné vybočení ze zvyku upřednostňovat dobývání Kott partajemi před společným zájmem. Přitom ti voliči, kteří v pátek a sobotu přišli k volbám v množství větším, než se čekalo, by nepochybně ocenili, kdyby se politici ještě před pár dny tak zaníceně hovořící o evropských výzvách podle vážnosti situace také chovali.