Donald Trump se chystá učinit přelomový krok. Deklarovat, že pro USA je hlavním městem státu Izrael Jeruzalém. Pro někoho odvážný čin, pro někoho samozřejmost a pro jiné známka pohrdání palestinskými zájmy. V každém případě proti chystanému kroku amerického prezidenta už se ohradili spojenci USA jako Francie, Jordánsko nebo Saúdská Arábie. Nabízí se otázka, proč se Trump rozhodl nadnést toto téma právě teď a co rozhodnutí může přinést? Spojenecké země kritizují hlavně to, že Trumpův záměr přišel bez předchozího jednání s oběma stranami, tedy s Izraelci i Palestinci. Francie má početnou muslimskou menšinu, Saúdská Arábie je zase stejně jako národ Palestinců světem sunnitských muslimů. Panuje obava, že po uznání Jeruzaléma izraelským hlavním městem dojde k nepokojům. Hamas už se proti americkému postoji ostře ohradil. USA pak varovaly svoje ambasády, že mohou být vystaveny bezpečnostním rizikům. Krok by mohlo způsobit další potíže při vyjednávání o míru obou národů a podle jordánského krále Abdalláha by mohl ohrozit dvoustátní řešení, tedy situaci plného uznání jak Izraele, tak Palestiny. S uznáním Jeruzaléma za hlavní město Izraele by podle BBC také mohlo dojít k posílení postavení židovských osad ve východním Jeruzalémě, v nichž žije zhruba 200000 Židů. Uznáním Jeruzaléma jako izraelského hlavního města slibovalo více amerických prezidentů, ale nikdo se k tomu neodhodlal. Trump by tím splnil svůj předvolební slib. Načasování Trumpova kroku se zdá být nelogické. Mezi Izraelem a palestinskými regiony není úplný klid, ale byly a budou i horší časy, tudíž šlápnutím do relativního klidu tímto krokem připomíná slona v porcelánu. Jde o rozhodnutí shora a jediné, na co Trump spoléhá, je laxnost Palestinců. Tu ovšem očekávat nelze. Do toho Trumpův spolupracovník Jared Kushner a další poradci připravují pro izraelsko-palestinský spor vlastní mírový plán. Možným vysvětlením hazardování Bílého domu je, že uznání Jeruzaléma hlavním městem Izraele a případným přesunutím ambasády do Jeruzaléma může USA dostat do pozice hráče prvního tahu. Ostatní pak budou muset dotahovat. Když soupeř získá pozici, kterou předtím neměl, snáze se mu ustupuje nebo vytváří kompromisy, protože nepřichází o nic, co měl na samém začátku, a spekulace o kompromisních variantách už se v médiích vytvářejí. Otázka je, jestli uznání nebude pro USA a svět za neúměrnou cenu podle zákona s názvem Jeruzalémem basy akt z roku 1995, který schválil kongres, měl americký prezident Jeruzalém za hlavní město uznat a ambasáda měla být přesunuta z Tel Avivu do Jeruzaléma, jinak mohla být vystavena ztrátě až poloviny financování od ministerstva zahraničí na údržbu a akvizice. Ambasáda je v Tel Avivu dodnes a uznání dosud USA stejně jako mnoho dalších států odmítaly. Aby o financování nepřišla, musí američtí prezidenti každých šest měsíců podepsat výjimku. Trump ji nepodepsal, čímž rozhodl, že ambasáda může být vystavena finančním restrikcím, pokud do Jeruzaléma přestěhována nebude. Podle mezinárodní dohody z roku 1993 USA souhlasil s tím, že na statutu Jeruzaléma se mají dohodnout Izraelci a Palestinci, což George Bush, Bush i Barack Obama respektovali. Trump svým postojem tedy posiluje izraelskou pozici, což je z mezinárodního hlediska legitimní krok. Ovšem samotné prohlášení od Spojených států má v této věci mimořádnou hodnotu a nabízí se otázka, proč ho Američané nevyužili jako svoje eso, kterým by se dále posilovali izraelskou loajalitu. V každém případě Trump zřejmě vyslyšel konzervativní hlasy, které si uznání Jeruzaléma za izraelské hlavní město přejí. Buď si prezident věří, že jeho krok neohrozí mírový proces, a pak se ukáže, jestli a nakolik se mýlí. Nebo se k mírovému plánu zatím posouvat nechce a preferuje jasnou deklaraci, že USA a Izrael jsou blízkými spojenci.